Ačkoliv jeho spoluhráči měli dlouho v kolonce faulů téměř všichni čisté konto, šestatřicetiletý podkošový matador rychle nastřádal tři fauly. Čtyři minuty před koncem nechtěnou sbírku zkompletoval a poprvé v sezoně tak opouštěl hřiště nezvykle brzo.
„Tak si aspoň zahráli jiní, důležité je, že jsme vyhráli,“ bral Nečas s nadhledem své předčasné ukončení působení pod obroučkami.
Jeho přítomnost přitom byla cítit hlavně při bránění. Bez něho Beksa postrádala přehled a důraz.
„V obraně nás jednoduše procházeli, my jsme si nedokázali pomoci. Byla tam maximálně jedna výpomoc, ale druhé a třetí chyběly. Když dávali lehké koše, neměli jsme tím pádem obranný doskok a nemohli se dostat do naší hry. Skóre z naší strany narůstalo strašně pomalu,“ uvědomoval si Nečas.
Prohraný pohár měl vliv
Podle Nečase se na notně pozvolném rozjedu Beksy projevil středeční duel ve FIBA Europe Cupu.
„Nebyli jsme na zápas správně mentálně naladění. Po pohárovém utkání jsme se těžce vraceli zpátky na zem. Sice jsme ho prohráli, ale výkon byl slušný a na něj jsme bohužel nenavázali. Nechali jsme USK rozehrát k tomu, co celou dobu chtěl. Ale ve druhé půli jsme si připsali pár dobrých obran a dostali se do tempa. Náskok šel na dvojciferný rozdíl a zápas se v podstatě dohrál,“ zhodnotil pardubický kapitán koncovku, po které mohl se spoluhráči slavit letošní osmé vítězství.
Při pobytu na lavičce byl Nečas svědkem důrazného koučování slovinského trenéra Pražanů Mirsada Aliloviče, který své svěřence místy „peskoval“ až málo vídaným způsobem.
Urostlí chlapáci byli po výčtu chyb z úst kouče tiší jako myšky. Nebylo divu. Slova impulzivního muže k nim mířila jen z několikacentimetrové vzdálenosti od obličeje. Chování Aliloviče neuniklo pozornosti jak fanoušků na tribunách, tak i aktérů v blízkosti hřiště.
„Známe ho z loňska. Na mladé hráče vytváří velký tlak. Vyžaduje po nich precizní obranu, kterou v některých fázích neplnili, takže na ně hlas zvýšil,“ všiml si Nečas.
