Podle trenérů byste měl být tahounem mužstva, jste na tu roli připravený?
Prošel jsem takovým vývojem, kdy jsem nabral hodně zkušeností. Pomohlo mi to ve Švýcarsku, kde jsem zažil něco zase něco jiného. Řekl bych, že jsem na tu roli připravený a jsem ochoten dát do toho tady v Liberci hodně.
Proč jste se vrátil ze Švýcarska zpátky do Čech?
Vedly mě k tomu hlavně rodinné důvody. A návrat do FBC Liberec byl pak logickým vyústěním situace.
Jak byste srovnal švýcarské a české týmy?
Je to podobné, vždycky se najde nějaká pohodová parta lidí. Přece jen to ještě je hlavně pro zábavu. Pokud však jde o herní vyspělost, Švýcaři jsou o hodně víc naučení na určité šablony, podle kterých hrají. Zatímco v Čechách se víc improvizuje.
I proto si švýcarské celky vybírají hodně zahraničních posil?
Je to tak. Kdo umí na hřišti při zápase improvizovat, tak je lepší a vyčnívá z řady. Proto si rádi berou cizince i do druhé ligy, je to pro ně zpestření. Navíc cizinec tam má úlohu i v rozvíjení týmového ducha.
Jak to myslíte?
Všichni k tomu hráči totiž přistupují úplně jinak než k ostatním spoluhráčům, v dobrém slova smyslu. Třeba teď u nás Jari Auvinen bude v podobné pozici, jak říkám, pro hráče je každá taková posila zpestřením. Přijde jiný herní styl. A myslím, že i on se s námi bude bavit o taktice.
Už jste nakoukl i do reprezentace. Věříte, že v české lize budete víc na očích a stanete se stálým členem národního týmu?
Hrál jsem třeba v Praze proti Švédsku a tím se mi naplnil můj velký sen. Stát na hřišti pod vlajkou a slyšet hymnu. Ale to neznamená, že bych neměl další sen, třeba hrát na mistrovství světa.
Jak vidíte šance Liberce v letošní extralize?
Musíme ještě hodně pracovat, ale podle letní přípravy to nevidím vůbec špatně. Máme ze soupeřů zdravý respekt, ale nebojíme se nikoho.
