Trenér veslařů Přemysl Panuška strávil nedávno při mezipřistání dvě hodiny na aténském letišti. „Vůbec si nedovedu představit, že by tady přes den někdo trénoval.“
Pavel Doležel, který vedl v Aténách čtyři roky řecké cyklisty, hlásí totéž: „V Aténách se dá v létě těžko žít, natož trénovat. Přes den závodit? Vyloučeno! Je tu strašná akumulace tepla z betonu a asfaltu.“ Atleti mají s aténskou výhní své zážitky, prožili tam mistrovství světa v první polovině srpna 1997. „Hodně pít, neustále se chladit, zalézat do stínu, a pozor na klimatizaci,“ to je pro šéftrenéra atletů Václava Fišera zákoník přežití aténských her.
Vylidněné město
V propagačních materiálech Atén se o extrémním klimatu moc nedočtete. „Pořadatelé her 2004 sice pošlou pěknou knížku, kde jsou mraky podrobností, ale nepříjemnosti zamlčí,“ říká olympijský lékař Větvička. „Neoznámí teplotní špičky dne, jen průměr 27 až 30 stupňů, což už vypadá daleko líp.“ Aténskou pecí s maximem kolem 50 stupňů Celsia stále vane vítr o rychlosti 20 kilometrů za hodinu, v srpnu bývá průměrně pouze 1,7 dešťového dne.
Termín olympiády od 13. do 29. srpna se vůbec nelíbí ani předsedovi Českého olympijského výboru Milanu Jiráskovi. „Podle pořadatelů je to však jediná doba, kdy se podaří Atény vylidnit, kdekdo mizí k moři. Město se tak vyčistí od zplodin automobilů, vznikne v něm větší prostor pro dopravu.“ Pít? Pořád a hodně Nevšedním nápadem se zabýval šéftrenér plavců Jaroslav Strnad.
Budou nás tam trápit vedra?
Tak si na ně dostatečně zvykněme už napřed, domníval se. „Trénujme celé léto někde v šíleném vedru!“ Takovou aklimatizaci lékaři vyloučili. „To byste byli ubití ještě před olympiádou,“ řekli Strnadovi. „Trénovat v Aténách lze pouze od šesti do půl jedenácté, ale to už je hrana snesitelnosti,“ míní Doležel. Představa, že si olympionici zvyknou a budou umět trénovat i přes den, v nelidských podmínkách, je lákavá, leč nesmyslná. „To ani náhodou. To by se totálně rozhodili,“ říká lékař.
O nebezpečí aténského klimatu se instruoval trenér veslařů Přemysl Panuška na semináři mezinárodní federace v Miláně. Pitný režim má být přesně dávkován. Při tréninku každých patnáct minut alespoň dvě deci tekutiny. Hodinu před závodem nejméně půl litru, půlhodinu před startem až čtyři deci. „Napít se, až když mám žízeň, to je pozdě, to už tělo volá o pomoc,“ radí lékař Větvička.
Spotřeba vody může výjimečně stoupnout až na sedm litrů za den! Stálým nebezpečím je i klimatizace. Záludná je přeprava mezi sportovišti, řidič autobusu si nastaví ve čtyřicetistupňových vedrech klimatizaci tak, že při vstupu zvenku je to lednička. „Katary dýchacích cest a rýmy jsou pak na denním pořádku,“ připomíná lékař.
„Chce to mít u sebe teplákovou soupravu a v autobuse si ji navléct.“ Na spánek lékař doporučuje nastavit klimatizaci mezi 22 a 23 stupni Celsia a ulehnout v pyžamu pod přikrývku. „Nebojím se říci, že teplotní podmínky aténské olympiády mohou být vražedné,“ myslí si olympijský lékař.
