"Určitě je to největší úspěch v celé mé kariéře," přiznává usměvavý mladík, kterého provází neobvyklé historky - letos se mu třeba před sezonou zatoulala nová motorka, která omylem doplula do Singapuru.
"Kromě toho mi v letošní sezoně nevyšel závod mistrovství světa v Brně, když jsem si po pádu v kvalifikaci zlomil čtyři kůstky v nártu na noze," přidává Filla. Tehdy tak mohl opět využít svých oblíbených berlí, které ho provází celý život.
Nyní je jezdci ze Šlapanic u Brna 25 let a po letošním životním úspěchu se hodlá posunout ve své kariéře ještě dál - láká ho účast mezi elitou v kompletním seriálu mistrovství světa.
Letos jste v evropském šampionátu sváděl souboje s Němcem Jenknerem, který dříve mistrovství světa jezdil. Takže jste si ověřil, že se s takovými jezdci můžete utkávat, že?
Určitě a samotného mě to překvapilo. Třeba v Mostě jsem Jenknera předjel třeba třikrát čtyřikrát za kolo, ale pak jsme přijeli na rovinku a tam se přeze mě přehnal, jako by oproti mé Yamaze jel na pětistovce.
Takže si na mistrovství světa věříte?
I závod mistrovství světa v Brně, který jsem jel na divokou kartu, mi potvrdil, že jsou to jenom lidi. I s těmi, co jezdí pravidelně kolem desátého místa, jsem se dokázal udržet.
Teď vás čekají jednání o vaší případné účasti v mistrovství světa. Věříte, že to dopadne dobře, nebo je to spíš váš sen?
Je to spíš sen. Na nejlevnější nabídku bych musel sehnat pět milionů od sponzorů. Jenže já nemám ani manažera, který by se mi o to staral, takže si skoro všechno sháním sám. Takže teď vlastně hledám i manažera i sponzora.
A kolik máte už sehnaných peněz?
Něco jo, ale to všechno třeba padne kvůli tomu, že neseženu celých těch pět milionů.
A co si třeba půjčit?
To nejde, to se nikdy nevrátí. Před deseti lety šli automaticky první tři z mistrovství Evropy do mistrovství světa, jenže to už se zrušilo. Ale já to chci zkusit. Je mi pětadvacet, a to ještě není pozdě do mistrovství světa vlítnout, akorát musíte mít peníze. Jednáme se třemi týmy.
Je zájem o vás výsledkem druhého místa v celkovém pořádí?
Spíš toho, že mě viděli při závodě, jak jsem i se slabší motorkou Jenknera předjel v každé druhé zatáčce, on mě pak předjel na rovince. Vidět vás bylo i při závodě v Brně.
Váš pád v kvalifikaci se stal hitem na programu Eurosport.
Udělal jsem highsidera, to je smyk zadního kola s vymrštěním jezdce do vzduchu. Když jsem to pak viděl, jak to opakovali, tak jsem se divil, jak jsem vylítl vysoko.
Letos jste dosáhl na životní úspěch, ale v mládí jste měl dost zdravotních problémů, že?
Asi v deseti letech se mi začal rozpadat kloub, to je tzv. Phertesova choroba. Rok jsem nechodil vůbec, to jsem byl jen ležák. Pak jsem chodil na Kociánku se speciálním strojkem na nohách, ten jsem měl tři roky. A pak jsem chodil o berlích.
Takže, když jste před Velkou cenou v Brně upadl v kvalifikaci a musel použít berle, neměl jste s nimi problém.
Já jsem na berlích profesionál. V zimě jsem na nich vyšel i na Lysou horu (usměje se).
Jak jste se s léčením vyrovnával?
Hojilo se mi to docela dlouho. Pořád mi říkali, že to bude dobré, ale dohromady jsem se dal až ve třinácti.
Jak na tu dobu vzpomínáte?
Na Kociánce se vytvořila dobrá parta kluků, s některými se ještě setkávám dodnes.
Někteří už ale umřeli. Bohužel jsou to takové nemoci, že ti lidi jsou ochablí. Byli to supr kluci, ale když máte ztrátu svaloviny, tak stačí zápal plic a ...
Pomohlo vám to někdy v dalším životě, že jste musel překonávat takové problémy?
To nevím, na trati jsem určitě bojovník, ale spíš mi to pomohlo v takové lidskosti, že když vidím někoho na vozíčku nebo s nějakou nemocí, tak se ho neštítím. Spíš naopak.
