Páteční soutěž výškařů v Římě byla mimořádná. Sokolovskij 238 cm, vy a Holm 236 cm, všichni tři jste zkoušeli 240 cm. Po každém úspěšném pokusu si všichni výškaři gratulovali. Jak jste to vnímal?
Bylo to hodně emotivní. Krásná soutěž. Díky tomu, že se dařilo všem. Vždyť šesté místo za 230 cm, to je něco úžasné! Říkají, že to byla nejkvalitnější soutěž za posledních deset let. Asi jo.
Cítil jste před závodem: Dnes je ten den, kdy můžu skákat opravdu vysoko?
Věděl jsem, že mám formu. V rozcvičce jsem se cítil fajn. Tělo bylo správně nabuzené na skákání.
A přímo v soutěži? Který z pokusů vás potěšil?
Skvěle se mi povedl pokus na 224 cm. Sváťa Ton tvrdil, že mě nikdy neviděl skočit 224 cm s takovou rezervou. A pak byl dobrý druhý na 233 cm. Skočil jsem jej lehce, jakoby na stojanech bylo 220 cm. Tehdy mi došlo, že asi něco přijde.
Výšku 236 cm jste překonal druhým pokusem. Co jste si v tu chvíli řekl?
Že jdeme dál. Že můžu bojovat o vítězství! Chtěl jsem vyhrát. Tak jsem měl radost, že ještě mám šanci. Nebyl jsem nějak úplně ve vytržení, protože soutěž ještě pokračovala. Ale už se těším, jak se na ten skok kouknu. Mamka mi jej určitě nahrála na video.
V Římě jste se poprvé rozběhl proti laťce ve výšce 240 cm...
...a druhý pokus byl docela dobrý, jen jsem kulminoval za laťkou. Odrazil jsem se blízko. Ale už vím, že se to dá! Fyzicky jsem na to měl, ale musím ještě skloubit techniku.
Váš absolutní český rekord z halového mítinku v Arnstadtu má hodnotu 237 cm. Jaký je rozdíl mezi 237 a 240 cm?
Dvě stě čtyřicet už je opravdu vysoko. Člověk třeba déle stoupá nad laťku.
Rozeznáte ty výšky na stojanech?
Ono se to nezdá, vždyť jsou to tři centimetry. Ale ano, rozeznám je!
Tvrdíte, že 240 cm je ve vašich silách. Naskýtá se otázka: Kdy?
Asi si ještě chvíli počkám, 240 cm už je hodně také o psychice. Holm to taky zkoušel snad desetkrát (a povedlo se až letos na halovém mistrovství Evropy v Madridu, kde vyhrál - pozn.).
V Římě jste měl stejný zápis jako olympijský vítěz Stefan Holm, utvořil jste si venkovní osobní rekord - a nevyhrál. Nemrzí vás trochu, jak vysoko skáčou letos vaši soupeři? Holm v hale 240, Freitag a Sokolovskij venku 238...
Vůbec ne! Já jsem za to rád! Alespoň jsem se měl v Římě s kým vytáhnout. Kdybych skákal sám, možná bych to tak daleko nedotáhl. Tedy, určitě ne. Tohle byla skvělá soutěž, hrozně jsme se hecovali.
Už jste mluvil s Jánem Zvarou, jehož venkovní maximum z roku 1987 jste v pátek vyrovnal?
Zatím ne. Ale vím, že mi to přeje. Honza je kamarád, rád si s ním popovídám. Občas mi na závodech vykládá historky o tom, jak se skákalo v jeho době.
V sobotu jste hned po příletu z Říma odjel na Strahov a vyhrál výškařskou soutěž třetího kola extraligy. Jak náročné bylo zvládnout?
No, rozcvičoval jsem se asi čtyři minuty... (smích) Původně jsem chtěl začít skákat na 215 cm, ale než jsem se rozkoukal, už bylo na stojanech 218 cm. Tak jsem se spolehl na rozběh. Skákal jsem silou. První dva pokusy na 218 cm nebyly nic moc, ale třetí jsem zvládl. A po 221 cm jsem radši skončil, nechtěl jsem riskovat nějaké zranění.
Už jste někdy absolvoval dva závody za necelých 24 hodin?
Ne, ale naštěstí to vyšlo, jak jsem chtěl. Vyhrál jsem a pomohl svému týmu, Vítkovicím, od sestupu do baráže.
