Rodí se z nejbolavějších porážek ty největší výhry? Kdo sám sportoval, ten by těsně po finálním hvizdu za podobné úvahy málem vraždil. České házenkářky byly tak blízko tomu, aby postoupily do semifinále mistrovství světa.
S obhájkyněmi stříbra z Nizozemska prohrávaly po půli 16:17, nakonec po boji padly 26:30. K vzteku! Vidina světlých zítřků je v takový moment každému fuk; drtí ho zklamání z promarněné šance.
Ale trochu optimismu: pro tým kouče Jana Bašného to nemusela být šance poslední. Proč? Protože od chvíle, kdy ho na Korsice žijící trenér přebral, vytrvale stoupá. Není to žádný sprint, ale na cestě za sny jsou házenkářky stále silnější, šikovnější, plnější sebedůvěry.
Nejprve se chtěly evropské - což se v házené de facto rovná světové - špičce přiblížit. Poté začaly s favoritkami hrát vyrovnané duely, byť končívaly většinou s hlavami v dlaních po těsných prohrách. Nyní už zvládají víc. Jako na tomhle mistrovství světa.
Umí být favoritkami (proti Argentině), umí vyšoupnout z pozice pro postup do play-off svoji váhovou kategorii (Polsko), ba dokonce umí překvapit i papírově silnější sokyně (v osmifinále Rumunsko). Až to skoro začalo - když se blíží Vánoce – zavánět sportovní pohádkou, neboť od rozdělení federace házenkářky takhle daleko nikdy nedošly.
Příběh zatím končí. Což neznamená, že mu happy end nepřibude později, třeba za rok na Euru. Tohle družstvo je bojovné, semknuté, dobře a cíleně vedené. „Šestnáct je víc než jedna,“ burcoval kouč Bašný v šatně, když se Češky chystaly na Rumunky vedené nejlepší hráčkou světa Neaguovou. A skutečně bylo!
Družstvo je také plné talentu, třeba střelkyně Markéta Jeřábková a křídelnice Veronika Malá mohou náležet k elitě Evropy. Mezi tu jistě patří kapitánka Iveta Luzumová.
Kádr je navíc perspektivní, tohle pořád nemusel být vrchol. A to je v situaci, kterou prožívají v Česku tradiční olympijské sporty, poměrně příjemné konstatování. Mužstva a družstva totiž spíš upadají; stále se objevují výjimeční jedinci, ale poskládat z nich fotbalový, hokejový, basketbalový či házenkářský tým, to je těžší.
Zároveň k vizi dobrých zítřků přidejme i nutné předpoklady. Kádr není tak široký, každý výpadek je znát - teď chyběla vítězka Ligy mistryň Jana Knedlíková, některé hráčky mohou dát v příštích letech přednost založení rodiny.
K tomu, aby místo čtvrtfinále třeba přišla i medaile, musí mít ty nejlepší i nejlepší formu. V Německu ji jistě měly Luzumová s Jeřábkovou, ale nikoli třeba nejlepší hráčka bundesligy Michaela Hrbková.
A každý detail rozhoduje. I proto jsou kolektivní úspěchy pro Česko tak složité. Je to dlouhodobé, pečlivé skládání puzzle. Chce trpělivého šéfa s herní vizí. Chce také i malinko štěstí, což chvílemi proti Nizozemsku mohlo chybět.
Ale co není, může být. Pokud tyhle dámy v touze prorazit vytrvají.
