Tak napínavý souboj v šestidílném seriálu mistrovství České republiky v motoskijöringu čekal asi málokdo, vždyť až do posledního závodu, který se jel v Dobřanech, o titul bojovaly dokonce tři dvojice.
Z průběžné první pozice do něj vstupovaly už legendy tohoto sportu, bratři Patrik a Miroslav Šrolerové, kteří bojovali o svůj čtvrtý titul. Druzí byli se ztrátou 7 bodů Mohaupt a Hotový a z třetí příčky chtěli útočit loňští vítězové Mňuk s Langrem. A byli to právě obhájci titulu, kterým se z této trojice dařilo v Dobřanech nejvíce, ve finálové jízdě jezdili na prvním místě, zatímco Šrolerové byli až devátí a nevedlo se ani Mohauptovi s Hotovým.
Jenže poté přišlo sedmé kolo, v němž Mňuk s Langrem měli pád, propadli se na druhé místo a naopak Šrolerové se dostali na sedmé místo, což znamenalo, že obě posádky měly po šesti závodech shodně 100 bodů. O vítězství Šrolerů rozhodl až větší počet vítězství, na svém kontě měli dvě výhry a Mňuk s Langrem pouze jednu.
„Bylo to nesmírně napínavé až do konce, jsem nesmírně rád, že to takhle dopadlo,” komentoval dramatický závěr šampionátu už čtyřnásobný mistr České republiky v motoskijöringu Patrik Šroler.
Vyhráli jste počtvrté seriál mistrovství republiky v motoskijöringu, jak si úspěchu vážíte?
Vážíme si toho úspěchu moc, rok od roku je to těžší. Konkurence roste, proto je čím dál těžší se prosadit a jezdit o vítězství.
Titul to byl hodně vydřený a pomohl vám k němu v posledním závodě i pád vašeho největšího konkurenta v boji o titul. Jak jste poslední závod prožívali a proč se vám v něm nedařilo tolik jako v předchozích závodech?
Nemyslím si, že by to byl jen pád, co nám k tak těžkému titulu pomohlo, určitě to bylo jedno z nejtěžších finále, které jsme jeli. Pocity před startem byly hodně smíšené, protože se nám celý den nevedlo úplně podle našich představ. Po startu nervozita opadla, protože jsem byli v popředí na třetím místě, což nám k zisku titulu stačilo. Věděli jsme také, že ani Lukáš Mohaupt neměl úplně svůj den.
Proč jste se propadli až na deváté místo a boj o titul už neměli tolik ve svých rukou?
Asi ve čtvrtém kole jsem měl pád ve výjezdu a musel jsem motorku zvedat proti kopci, což nebylo jednoduché. Začali jsme se propadat skoro až na poslední místo a tím také pro nás začal poslední zoufalý boj o titul. Ten se nedařil, nebyl jsem schopný najít ideální stopu. Proto jsem ani nepředpokládal, že bychom mohli mít ještě nějakou naději. Nakonec to dopadlo se štěstím výborně.
Jak probíhal letošní šampionát, při kterém hrálo velkou roli počasí, které vašemu sportu sněhovými podmínkami nahrávalo?
Začněme závodem v Letohradě. Byl hodně náročný, ale postupně jsme se rozjížděli, až jsme dokázali získat maximální možný počet bodů, což bylo nakonec klíčové. V Rudníku jsem musel jet s náhradním lyžařem Filipem Moravcem, který občas v tréninku zaskakoval za bráchu. I tam se nám celý den dařilo, získali jsme dva body z rozjížděk, až ve finále jsem měl lehký pád z druhého místa, ale ještě jsme se dobojovali alespoň na čtvrté místo. V Horním Městě bylo špatné počasí, protože padla hustá mlha, navíc celý den jsme měli problémy s motocyklem. Museli jsme improvizovat, a tak bylo štěstí, že jsme nakonec vyjeli alespoň páté místo.
Poté přišla vaše domácí trať v Klášterci nad Orlicí, kde se vám v rozjížďkách příliš nedařilo.
Přesně tak, v Klášterci nad Orlicí se nám mnoho nedařilo, v rozjížďkách jsme skončili až na šestém místě, ale ve finále se podařilo zajet výborný výsledek na třetím místě. Předposlední závod se jel v Chotčinách, kde jsem po příjezdu neměl pocit, že by trať mohla vydržet závod mistrovství republiky. Nicméně po dohodě jezdců se závody spustily. Pro nás to bylo dobře, vyšlo nám to tam. Hlavně ale že to všechno dobře dopadlo nakonec.
