Letos na něj navázal Dalibor Svrčina. Díky postupu do čtvrtfinále poskočil na světovém žebříčku téměř o sedmdesát míst na 520. příčku.
„Je to velká vzpruha,“ připouští hráč prostějovského klubu, který si po postupu přes zkušeného Němce Matthiase Bachingera a Rakušana Alexandera Erlera vybojoval právo vyzvat soupeře z první světové stovky. Gianluca Mager byl sice nad síly české naděje, na kurtu ovšem musel o semifinále bojovat přes hodinu a půl.
„Soupeře jsem vůbec neznal, je to mladý kluk. Ale musím uznat, že hrál opravdu výborně, v budoucnu z něj může být skvělý tenista,“ ocenil český talent Mager, 82. hráč světa.
Um i shoda náhod
Svrčinovi k výraznému úspěchu pomohlo také štěstí. Na poslední chvíli se po odhlášení několika hráčů dostal do hlavní soutěže Jiří Lehečka s Vítem Kopřivou a uvolněnou volnou kartu dostal právě osmnáctiletý talent trénující v Prostějově.
„Na turnaji v zahraničí by se to stát nemohlo. Každý pořadatel dá přesnost nadějnému hráči ze své země,“ popsal běžnou praxi zkušený trenér a kapitán daviscupového týmu Jaroslav Navrátil. „Dalibor tuhle šanci chytil za správný konec.“
Na shodu šťastných okolností si po posledním utkání vzpomenul i Svrčina a poděkoval svým oddílovým spoluhráčům z Prostějova. „Kartu jsem dostal díky tomu, že Jirka Lehečka a Vítek Kopřiva hráli před turnajem tak dobře, že se dostali přímo do hlavní soutěže. Jinak bych kartu nedostal a o čtvrtfinále by se mi akorát zdálo,“ řekl s úsměvem mladík.
Odvrácenou stranu tenisu si tentokrát zblízka prohlédl Lehečka, loňský senzační semifinalista.
Tentokrát vypadl hned v 1. kole a zjistil, jak je těžké hrát pod tlakem obhajoby předchozích bodů. „I to je velká zkušenost. Na něco takového se nedá připravit, to si musí každý prožít. Uvědomit si, jak je těžké nepodlehnout tlaku a uchovat si chladnou hlavu. Příště už Jirka bude vědět, jak si s tím poradit,“ vytušil nakonec kapitán Jaroslav Navrátil.
