Ani jednou ve druhém semifinále extraligy neminul. Góly z házenkářské "penalty" sázel jako robot: v první půli osm, po pauze další dva. Lovosičtí brankáři z něj byli zoufalí.
"Parádní pocit!" zajásal Mičkal. "Ještě nikdy se mi něco takového nepovedlo a zrovna teď to bylo v tak důležitém zápase," užíval si.
Byl hvězdou, přitom se paradoxně ani nezpotil. Na hřiště vbíhal až na jednu výjimku výhradně na sedmičky.
Jinak seděl na střídačce.
"Hrál jsem asi jen tři minuty, když byl vyloučený Kuba Hrstka. Jinak nebylo potřeba na plac chodit, protože hrál skvěle," ocenilo levé křídlo svého spoluhráče. "Ale nebylo nic příjemného přijít na sedmičku studený z lavičky."
Proměnit všech deset, to je unikátní kousek. "Nevidí se to každý den," smekl i poražený trenér Vojtěch Srba. "Christiansen je takhle taky umí dávat," srovnal Mičkala s dánským mistrem Evropy zuberský kouč Jiří Kekrt.
Už v domácím zápase jednadvacetiletý házenkář proměnil z šesti pokusů pět. Proto dostal od trenéra šanci znova, proto si i v odvetě věřil.
"Myslím si, že jsem měl psychicky navrch nad lovosickými gólmany. Spíš oni měli mít strach ze mě než já z nich," řekl sebevědomě.
Brankář Luděk Kylíšek, který se na sedmičky točil se Šálkem, pokrčil rameny: "Není každý den posvícení. Po každé střele jsem šel, ale vždy proklouzla do sítě. Je to mladý kluk, věřil si. Dneska dal všechny, příště ale nemusí dát ani jednu." Mičkal přitom mezi vyhlášené exekutory dřív nepatřil. "Začal jsem až teď v play-off, tak snad se to stane mojí specialitou," doufá.
