A ze srovnání vyšel výtečně, po téměř čtyřech kilometrech plavání, dalších 180 na kole a běžeckém maratonu protnul cíl v čase 8 hodin a 56 minut jako patnáctý muž, ve své kategorii byl druhý a nádavkem získal cenu za nejrychlejší maraton dne.
„Strašně jsem si to užil, hlavně závěrečnou rovinku. Takhle velkou radost jsem dlouho neměl. Byl to vážně povedený závod,“ pochvaloval si 33letý olomoucký veslař, který si zároveň zajistil účastnický slot na světový šampionát v Ironmanu v roce 2017, který každoročně hostí havajská Kona.
Volných míst na Havaj je omezený počet, na Mallorce ho získali ve vaší kategorii jen první čtyři. Bylo vaším cílem se o něj pokusit?
Určitě. Jednou už jsem na Havaji závodil a tehdy jsem tak nějak dokončil. Měl jsem sen se tam dostat znovu a lépe se připravit. Od olympiády v Riu jsem měl na přípravu jen šest týdnů, ale všechno jsem podřídil jedinému cíli – kvalifikovat se na Havaj. Věděl jsem, jaké se na Mallorce jezdí časy, takže jsem si propočítal, za kolik musím každou disciplínu zvládnout, a nakonec se mi to docela povedlo.
Miroslav Vraštil mladšíNarodil se 10. října 1982 v Olomouci a jako český reprezentant ve veslování startoval na dvou olympijských hrách a sedmi světových šampionátech. K triatlonu přičichl přes svého otce Miroslava, rovněž bývalého veslaře, který se Ironmanu dlouhodobě věnuje. O premiéru na Havaji v roce 2013 připravila Vraštila mladšího nemoc, o rok později dokončil v čase 9 hodin a 45 minut. V roce 2017 se chce pokusit zvládnout trať 3,8 kilometru plavání, 180 kilometrů na kole a 42,2 km v běhu pod devět hodin. |
Zvlášť maraton za 2:52, který vás vytáhl až na druhé místo v kategorii.
Rozběhl jsem ho, jak jsem trénoval, ale že to bude nejrychlejší maraton ze všech závodníků, to jsem určitě nečekal. Připravoval jsem se, že mě to může srazit a postavit se mi do cesty pověstná zeď, ale nestalo se. Až pět set metrů před cílem jsem dostal křeč, ale to už jsem věděl, že to doběhnu v super čase.
Potkala vás za těch devět hodin nějaká velká krize?
Celý závod je nádherný a Mallorka je jedno z nejhezčích míst pro Ironmana, jaké může být. Na plavání je tam klidná voda bez velkých vln a byl jsem překvapený, jaký jsem zaplaval čas. Ani na kole žádná krize nepřišla, důležité bylo správné občerstvování, aby člověk nepřijel z kola vyčerpaný a aby měl dostatečné zásoby energie na maraton. Jediné, co mě potkalo, byla silná bouřka po 150 kilometrech na kole, takže silnicí se valila voda a klouzalo to. Navíc karbonová kola začnou brzdit později, člověk musel být opatrnější a také lidi začali padat. V běhu možná déšť i pomohl, protože bylo chladněji, nepotili jsme se a nevyčerpávalo nás vedro.
Všechno se tedy sešlo. Už jste někdy zvládl Ironmana pod devět hodin?
Ne, dosud jsem měl maximum 9:11 z Austrálie, kde je ale jiný terén, na kole je to vyloženě placka. Na Mallorce to bylo zvlněné, byl tam jeden osmikilometrový kopec a pak náročný sjezd, takže jsem ani nevěděl, jaký čas čekat. Nakonec byl docela rychlý, zlepšil jsem se i o dvě minuty v plavání, ale hlavně maraton jsem běžel o dvanáct minut rychleji (2:52). Osobák jsem si posunul o patnáct minut.
Je to signál, že budete Ironmana brát vážněji?
Jako doplněk jsem ho bral možná ze začátku, když mi táta (Miroslav Vraštil starší, triatlonista a bývalý veslař – pozn. red.) poprvé navrhl, jestli si ho nechci zajet s ním. Tehdy to byla spíš výzva, přece jen je to jeden z nejtěžších jednodenních závodů na světě. Byl to i výborný trénink hlavy, psychicky mě to vždycky nakoplo, stejně jako i teď. Po první účasti na Havaji vím, že to není jen zábava, ale i strašná bolest – nejen při závodě, ale také několik dní po něm. I přesto má Ironman tak obrovské kouzlo, navíc rád závodím i vyhrávám, takže ho beru mnohem vážněji. Příští rok na Havaji bych se chtěl znovu dostat pod devět hodin, i když vím, že to bude mnohem těžší kvůli náročným podmínkám. Možná je to pro mě velké sousto, ale když se na to budu dostatečně připravovat a mít na to čas, nemusí to být nereálné.
V součtu i s profesionály jste byl na 15. místě. Nahlodalo vás to?
Samozřejmě to hlodá a letos ještě mnohem víc, protože závod se povedl. Ale plavání vždycky bude moje slabina, protože je o pocitu ve vodě a technice, která když se neumí odmala, těžko se v mém věku předělává. Nějaká minutka by se ale určitě stáhnout dala a jsem schopný běžet ještě rychleji. Největší prostor ke zlepšení je ale na kole. Trénink na něj potřebuje mnohem víc času, než mu můžu po veslařské sezoně dát, takže jsem přesvědčený, že kdybych se dostatečně připravoval na kole, tak jsem schopný se ještě zlepšit a profesionálům konkurovat. K těm nejlepším bych si ale ani nečuchnul. Jsem rád, že za letošním vítězem jsem byl o pětadvacet minut, dříve když jsem ztrácel hodinu, tak to bylo ještě dobré. Uvažoval jsem o tom, že bych zkusil závodit za nějaké profíky, ale živit bych se tím nemohl. To bych musel jezdit hodně vepředu a na to určitě nemám.
Co z veslařském tréninku můžete v Ironmanu využít?
Veslování je tvrdý sport a tím, jak dlouho ho vrcholově dělám, mám oproti ostatním výhodu v tom, že dokážu víc překonávat bolest v závodě i tréninku. To je asi největší výhoda. Samozřejmě máme silový i silově vytrvalostní trénink, což je iv triatlonu. A když se zvedl nějaký kopec, začal jsem lidi okamžitě předjíždět, protože většina má problém ho v tempu vyjet, kdežto mě to nic nestojí. Síla v nohách a celková fyzička, to je velká výhoda. Ale největší výhodu vidím v překonávání svých hranic.
Berete radost z Mallorky i jako satisfakci za nevydařenou olympiádu? Se čtyřkou bez kormidelníka lehkých vah jste mysleli mnohem výš než na dvanácté místo.
K Riu se nerad vracím, nevyšlo nám to a jsem zklamaný. Hlavně proto, že jsme neprodali trénink, který nás stál tolik úsilí. Prakticky jsem nebyl doma a žena mě při návratech skoro nepoznala. Člověka mrzí, že to stojí tolik obětí a pak je tam jeden slabý týden a nepovede se to. Doteď nevím, proč nám to nesedlo, protože fyzicky jsem na tom byl dobře, což se i teď potvrdilo. Ale je to posádka, jakmile tam chybí nějaká harmonie, pracuje hlava špatně a závod se nepovede. Z toho jsem byl špatnej, o to víc jsem si chtěl svůj pocit spravit, takže ano, je to i trochu satisfakce. Ve finiši jsem si to hodně prožil a posledních sto metrů jsem byl hrdej i dojatej. I žena na mě byla hrdá, to bylo pěkný.
Co bude dál s lehkou čtyřkou?
Zatím nevím. Na Dukle i na pozici hlavního trenéra svazu se staly změny, takže zatím netuším, co bude dál. Asi by bylo i dobře, aby se do posádek využili i mladší šikovní kluci. Mělo by se začít pracovat tak, aby se během čtyř let do další olympiády vytrénovali další borci. Navíc na 99 procent se lehká čtyřka na olympiádě v Tokiu nepojede. Velkou roli v tom má hrát srovnávání poměru žen a mužů ve sportu, aby to bylo půl na půl. Ve veslování to doteď bylo 60 ku 40 – a nechci se vyjadřovat k tomu, jestli je to správně. Vyřazení lehké čtyřky ale považuju za nesmysl, je to jedna z nejnapínavějších disciplín. Nerozumím tomu, ale hlavně s tím ani nemůžu nic dělat. Není to ještě jisté, rozhodovat se bude po Novém roce.
S veslováním však nekončíte, ne?
Nekončím, jezdím dál, chtěl bych pokračovat, ale záleží na okolnostech změn. Pokud se podmínky změní tak, že se tomu nepůjde věnovat na sto procent, budu muset přehodnotit své životní cíle. Pak se můžeme bavit o tom, co se dá dělat s triatlonem. V nové sezoně čekám životní křižovatky a možná i zlomy v kariéře. Pokud se zruší čtyřka, tak v tom vidím postupné zanikání lehkého veslování. Ale možná se pletu.
