„Chci tady znovu zažít pocit, když jsme v roce 2012 vyhráli titul. Díky tomu se mi otevřely dveře do reprezentace a do zahraničí. Teď to chci Zubří vrátit,“ říká český reprezentační křídelník.
Takže jste se vrátil vyhrát extraligu?
Přišel jsem s tím, že určitě nechci hrát o deváté místo. Když jsem odcházel do Francie, tak jsem si říkal, že bych se chtěl do Zubří vrátit a ještě tady něco dokázat. Vrátit klubu, co mi dal. Udělám pro to všechno a doufám, že se to podaří. Jestli to bude stačit na třetí, nebo jiné místo, teď nemůžu říct. Věřím, že strhnu i ostatní a na konci roku tady budeme slavit.
Ve Francii jste ale mohl zůstat, že?
Je to tak. Nabízeli mi prodloužení smlouvy, ale s manželkou jsme se rozhodli, že se vrátíme. Narodila se nám dcera a řekli jsme si, že budeme myslet na budoucnost. Rodina byla daleko a chtěli jsme být blíže. Začali jsme také pracovat.
Nikdy jste nepřemýšleli, že byste se ve Francii usadili natrvalo?
Ne. Jsme Češi. Když jsem odcházel do zahraničí, měl jsem jasnou představu, že se jednou vrátím.
Měl jste i jiné nabídky než ze Zubří?
Volaly mi nějaké kluby, ale měl jsem zájem jen o Zubří. Jak jsem říkal, chci klubu vrátit, co mi dal. Mohl jsem se podívat do zahraničí, hrát v reprezentaci, podívat se na šampionát. Kdybych nebyl v Zubří, tak by se to nemuselo nikdy podařit.
Co vám bude nejvíce chybět z Francie?
Ve Francii jsem byl profesionál, což se o Zubří nedá říct. Žili jsme na skvělém místě na Azurovém pobřeží. Měli jsme lyžařská střediska hodinu a půl od domu, moře deset minut. Pořád tam svítilo slunce, málokdy pršelo. Klimatické podmínky jsou jiné. Jsem rád, že za ty roky za mnou spousta lidí přijela. Doufám, že někdo z kluků se vytáhne a také se podívá někam do světa.
Vracíte se do Zubří na jednu sezonu, jak jste loni avizoval?
Říkal jsem jednu sezonu. Už je to těžké skloubit s prací. Člověk se musí postupně připravovat na život po házené. A ještě tím, jak nebydlím v Zubří, je dojíždění z Jarošova náročné. Občas z toho bývám unavený. Ale ten rok tady chci odedřít na sto procent. Pak se uvidí, jak se domluvíme s vedením. Jak se bude dařit, jestli se mnou budou spokojení.
Máte nějaké úlevy?
Některé věci, jako je posilovna, se snažím dělat sám, abych se nějak udržoval. Když je potřeba, tak tady přespím u rodičů.
Zmínil jste, že už se budete věnovat civilnímu zaměstnání. Prozradíte, o co jde?
Budu pracovat u tchána, který má firmu věnující se energetice. Budu tahat inženýrské sítě, vysoké i nízké napětí. Takže docela změna. Začal jsem chodit do školy. I tohle byl důvod, proč jsem odešel z Francie. Dostal jsem nabídku práce, můžu se tak postupně začlenit do civilního života.
Za Zubří budete hrát po sedmi letech. Změnilo se toho tady hodně?
Zjistil jsem, že jsem jeden z nejstarších v šatně. Ale to se dalo čekat. (úsměv) Změnila se hala, zázemí. Když jsem tady byl s reprezentací na kempu, ani jsem to nepoznal. Docela jsem hleděl, co s tím udělali.
Spousta spoluhráčů se vám musela představit, ne?
Znal jsem ty starší. Ale postupně jsem se seznámil se všemi. Partii máme dobrou. Je tady hodně mladých kluků, kteří chtějí pracovat, učit se. Doufám, že jim něco předám. Když se mě zeptají, tak se jim snažím být nápomocný, aby se posunuli. Doufám, že za rok to půjde vidět.
Spolu s Matějem Šustáčkem jste kapitáni mužstva. Překvapilo vás to?
Nikdy jsem kapitánem nebyl, takže jsem to neočekával. Zároveň jsem poctěný, že kluci ve mně vidí kapitána. Doufám, že nezklamu.
Co to pro vás bude obnášet?
Třeba v přestávce posledního přípravného zápasu jsem se vzteknul v šatně. Mám právo promluvit. Třeba i při oddechovém čase. Když budeme mít něco na srdci, tak to řekneme.
Ze Zubří jste odcházel jako obávaný kanonýr. Můžou se fanoušci těšit, že na své střelecké představení navážete?
Uvidíme. Mým cílem není dávat deset branek za zápas, ale vyhrávat je. Myslím, že na mě s Řezňou (další navrátilec Tomáš Řezníček – pozn. autora) si budou soupeři dávat trochu větší pozor. Ale zase to bude dobré pro ostatní kluky. Bude to více na nich, bude se třeba více dohrávat na levou stranu. Doufám, že kluci chytí šanci za pačesy a že budeme úspěšní.
Poznal jste už v přípravě zvýšenou pozornost obránců?
Když jsme hráli první zápas proti Považské Bystrici, tak jsme si s Řezňou docela zastříleli. A ve druhém zápase už byli na nás připravení. Třeba překvapíme soupeře něčím jiným. Sílu máme rozloženou rovnoměrně. Kdyby tady byl Řezňa sám, tak je pořád na osobce, nedostával by se do zakončení a byl by z toho znechucený.
Bylo podmínkou vašeho návratu, že Zubří přivede další posily?
Že jsme se vrátili s Řezňou zároveň, je shoda okolností. Všechno jsme diskutovali na dálku. Samozřejmě jsem měl představu, že Zubří ještě někoho přitáhne, ať máme co největší šance se umístit nahoře.
Není paradoxem, že ač jste oba odchovanci Zubří, potkáváte se tady až na sklonku kariéry?
I Řezňa to zmiňoval v rozhovoru, že si na klubové úrovni zahrajeme spolu poprvé. Zatím nám to vyšlo jen v reprezentaci.
Jak vám to na pravé straně sedí?
Super. Jsem nadšený. Mohl by to jen trošku více shazovat do křídla. Ale pálí ho ruka. (úsměv)
Pomohl jste reprezentaci na lednové Euro. S návratem do Zubří jste ale národní tým nevzdal, že?
Jedním z mých cílů je zahrát si šampionát. Že se budu vracet do Česka, jsem konzultoval i s trenéry. Nadšení úplně nebyli. Ale jednou bych se stejně vrátil. Akceptovali to. Doufám, že mi dají šanci i z české ligy.
Láká Euro o to více, že budete hrát skupinu ve Vídni?
Z losu jsme nadšení. Dorazí spousta českých fanoušků. Bude tam výborná atmosféra. Makedonci jsou klasika, hráli jsme proti nim spoustu zápasů. Těžko se překvapíme. S Rakouskem hrajeme často přípraváky. I Ukrajinu známe. Je to hratelná skupina. Postup je v našich silách.
