Území na okraji Milevska zamořené delorem, který patří do skupiny zdraví škodlivých polychlorovaných bifenylů, se v dohledné době možná bude asanovat. Ministr životního prostředí Miloš Kužvart si totiž včera prohlédl prostor ekologické zátěže způsobené někdejším národním podnikem Silnice a slíbil, že o uvolnění peněz potřebných na asanaci už brzy začne jednat s Fondem národního majetku. "Předpokládám, že se s představiteli fondu setkám v květnu, kdy jim budu moci předložit všechny podklady včetně aktuální rizikové analýzy. V obdobných případech, které se staly na jiných místech České republiky, fond peníze nakonec uvolnil. Proto věřím, že i teď budeme úspěšní. Každopádně musíme zabránit tomu, aby zamoření postupovalo dál," zdůraznil Kužvart. Dodal, že vyčistění areálu si vyžádá náklady ve výši třiceti až osmdesáti milionů korun. Zdraví škodlivý delor, který proniká například i do ryb a planktonu, používal podnik Silnice k rozehřívání asfaltových směsí. Areál firmy začátkem devadesátých let převzala společnost Strabag Bohemia, ohnisko znečistění však zůstávalo neodtěženo, neboť stát na úplnou dekontaminaci nikdy neuvolnil dostatek peněz. Postupně tedy dochází k dalšímu vyplavování delorů do okolní půdy a Milevského potoka. To komplikuje situaci především Pavlovi a Stanislavu Smrtovým, kteří v prostoru pod bývalou obalovnou asfaltových směsí dostali v roce 1992 v restitucích navráceno asi třicet hektarů polí, lesů, luk a rybníků. Vzhledem k ekologické zátěži však sourozenci Smrtovi ve svém rybníku nemohou chovat ryby na prodej. Využívat přitom nelze ani vodní elektrárnu, neboť zvýšená hladina vody by zaplavila i část zamořeného území, což by urychlilo další průsak delorů. "Jsme v obtížném postavení. Vzali jsme si půjčku od státu, ale ten nám neumožní, abychom si na její splácení vydělali," řekl Stanislav Smrt. Co nejrychlejší vyřešení celého problému by přivítala i milevská starostka Ivana Stráská. "Náš územní plán totiž v této části města počítá s rekreační zónou," vysvětlila.
22. dubna 2000
