Pět klasických monumentů nabízí každá cyklistická sezona. Dva kostkované – Kolem Flander a Paříž-Roubaix, dva kopcovité – Lutych-Bastogne-Lutych a Kolem Lombardie a pak je tady ten, který do žádné škatulky nezapadá.
Milán-San Remo, nejdelší klasika v celém kalendáři, která se paradoxně rozhoduje až během posledních pěti minut závodu.
Stačí se podívat do historie. Za posledních dvacet let se vítězný únik zrodil nejdál 7,3 kilometrů před cílem. V roce 2012 právě tady zaútočil Vincenzo Nibali, ke kterému se přidal i pozdější vítěz Simon Gerrans.
Ve zbývajících případech se pokaždé rozhodovalo až v pozdější fázi závodu a často šlo o spurt menší skupiny.
Posledním, kdo dojel do cíle na via Roma osamocen, byl v roce 2008 Fabian Cancellara.
Možná si teď říkáte, proč vlastně Milán-San Remo sledovat, když si stačí počkat na posledních pár kilometrů. Ale co kdyby...
Loterie
Poprvé na tuhle předlouhou pouť vyrazili cyklisté už v roce 1907, kdy je čekalo 11hodinové martyrium. Tehdy se radoval Lucien Petit-Breton, o pár měsíců slavící i na Tour de France.
Letos už se jede po stoosmé. Ne, trasa Primavery nedisponuje slavnými kopci Lutychu ani kostkatými úseky Pekla Severu, přesto má co nabídnout.
Kromě ohromné délky 291 kilometrů jsou to poslední dvě stoupání – Cipressa a Poggio, která často rozhodují o vítězi. Když na ně cyklisté přijíždějí, mají v nohou už 260 kilometrů a únava je v tu chvíli značná.
Milano ⛵ Sanremo 291 KM ⏰ Start at 10.10 AM ☀ Weather: Sunny #⃣ #MSR https://t.co/0kaddJ1Aut
„Ale mně by se líbilo, kdyby ještě přidali stoupání Manie a možná i Pompeiana. Pak by to bylo obtížnější pro sprintery,“ říká Peter Sagan.
Takhle je ale San Remo možná nejhůře dopředu odhadnutelná klasika. „Někdy je to opravdu loterie,“ řekl už dřív Fabian Cancellara. Tím, že do cíle může dojet celý balík cyklistů, menší skupina nebo v ojedinělých případech i sám jednotlivec, je závod neuvěřitelně obtížné vyhrát. „Možná je to vůbec to nejtěžší,“ přiznal Zdeněk Štybar.
Ten letos na startu po čtyřech letech schází.
Před třemi roky dojel Štybar sedmý, předloni jej zbrzdil pád při sjezdu z Poggia a loni padal na Cipresse. „Trefil jsem v plné rychlosti psa. Tím pro mě závod skončil,“ hlásil tehdy.
Tentokrát se do Milána nevydal. „Ten závod miluju, ale poslední dva roky bylo příšerné počasí a předtím jsem dvakrát spadnul, takže jsem se rozhodl zkusit Waregem, který jsem ještě nejel,“ vysvětloval.
Po italském Tirrenu-Adriatiku se tak přesunul na Mallorku, kde ladí formu před blížícími se belgickými klasikami.
Já a favorit? Na to jsem zvyklý
Na startu naopak bude Peter Sagan.
Milán-San Remo už jel šestkrát, nejblíže k vítězství byl v roce 2013, kdy nestačil jen na Geralda Cioleka.
„Ale i tak mám tenhle závod rád, mám to z něj blízko domů do Monte Carla,“ smál se. A že je opět podle mnohých odborníků i sázkových kanceláří největším favoritem?
„Na to jsem zvyklý, jsem favorit každého závodu,“ říká.
Letos zatím navazuje na loňskou veleúspěšnou sezonu. Na klasice Kuurne-Brusel-Kuurne si připsal 90. vítězství kariéry. Na italském Tirrenu-Adriatiku pak vyhrál dvě etapy a hlavně vítězství v té páté bylo z kategorie neuvěřitelných.
Při obtížném výstupu do Ferma si sám několikrát pokryl útoky takových vrchařů, jakými jsou Thibaut Pinot, Rigoberto Uran nebo Geraint Thomas. „Přitom jsem myslel, že to na mě bude moc těžký kopec.“
Nebyl. V posledních metrech přespurtoval zmíněného Pinota a znovu okouzlil svět. „Kdo ví, co si vrchaři mysleli, když mě viděli ve skupině 500 metrů před cílem,“ chechtal se.
V závěrečné časovce na 10 kilometrů se pak musel vyhýbat neopatrné ženě. Ta spolu se svým psem přecházela přes přechod v momentě, kdy se k ní 50kilometrovou rychlostí blížil slovenský cyklista.
Sagan se ale střetu vyhnul s bravurou. Projel mezi obrubníky na vedlejší cyklostezku, načež se vrátil zpět na trať, otočil se a jen zakroutil hlavou. Po závodě celou situace okomentoval se svým tradičním humorem: „Moje vina, šla po přechodu pro chodce.“
V Itálii ale kromě ekvilibristiky na kole znovu ukázal, v jak skvělé kondici se aktuálně nachází. I proto je největším favoritem San Rema. Pokud by opravdu vyhrál, stal by se prvním cyklistou od roku 1983, komu se Primavera povedla vyhrát v dresu mistra světa.
A kdo jiný by to měl dokázat, když ne Peter Sagan.
Kdo taky pojede:FdJ: Démare |
„Jestli je jako z PlayStationu? To asi ne, je to umělec, za kterého nejde jen tak hrát. Umělec na kole. Však si vzpomeňte na jeho úžasné vítězství loni na Flandrech. Nechme ho hrát a uvidíme, co v sobotu dokáže,“ těší se Patxi Vila, sportovní ředitel Bory.
Vyzyvatel Gaviria
Ne vždy ale na San Remu vítězí největší favorité. Vzpomeňte na loňské vítězství Arnauda Démara nebo na triumf Geralda Cioleka v roce 2013.
I proto má i Bora v záloze ještě jedno eso. Tím je rychlík Sam Bennett. Irský sprinter na francouzském etapovém závodě Paříž-Nice ve spurtu porazil Kittela, Greipela nebo Kristoffa, o den později navíc vyhrál bonifikační sprint skupiny 60 cyklistů, která zbyla z hlavního balíku po stoupání první kategorie.
Formu v kopcích očividně má a Cipressa s Poggiem pro něj nejspíš nebudou překážkou.
„Máme díky tomu víc možností,“ usmál se Vila.
Velkým favoritem je i kolumbijský spurter Fernando Gaviria. Cyklista Quick-Stepu loni upadl 300 metrů před cílem, kdy s sebou na zem málem vzal i Sagana s Cancellarou.
Letos bude znovu ve finiši nebezpečný. Sázkové kanceláře ho dokonce pasují do role druhého největšího favorita hned za Saganem.
„A podle mě je dokonce tím největším. Už loni měl na to, aby vyhrál, letos to dokáže,“ myslí si Mark Cavendish.
Takhle se Arnaud Démare radoval z vítězství v cyklistickém závodě Milán - San Remo loni.
Brit sám už Primaveru vyhrál v roce 2009, letos zvedal ruce nad hlavu v Abú Zabí, i on se o vítězství popere. „Vždycky je šance vyhrát. Tady nikdy nevíte,“ upozorňuje.
Zopakovat loňský úspěch zase bude chtít Arnaud Démare, bít se bude i norská dvojice Edvald Boasson Hagen s Alexanderem Kristoffem nebo v úžasné formě jezdící Greg van Avermaet s Calebem Ewanem.
Kdo bude tentokrát nejsilnější?
