Trojnásobná olympijská vítězka a mnohonásobná mistryně světa bude hned v první den světového šampionátu na jednotlivých tratích bojovat o co nejlepší umístění. Ve čtvrtek ji čeká závod na tři kilometry.
Čeští fanoušci budou tentokrát moci držet Sáblíkové pěsti pouze na dálku, stejně jako její bratr Milan. „To je jasný, že se budu dívat v televizi, jak pojede,“ ujišťuje devětadvacetiletý rodák z Vysočiny, který se kdysi sám věnoval rychlobruslení vrcholově.
Troufnete si odhadnout, jak si vaše sestra v závodě na 3 000 metrů povede?
To je strašně těžká otázka. Adeptek na vítězství je strašně moc. Prostě bude muset bojovat. Každopádně zase vyhraje ta nejlepší.
Do boje o světové medaile. Bude to náročné, ale zajímavé, říká Sáblíková |
Český fanoušek byl z minulých let zvyklý, že Martina vozila převážně zlaté medaile. Nedávno však i Petr Novák upozornil, že je čas si zvykat na novou dobu. Že zkrátka Martina nebude jen vyhrávat, protože není stroj na medaile. Souhlasíte s tím?
Je to pravda. Navíc, letošní sezona je hodně netypická. Nikdo si nemohl led pořádně očuchat, hned bylo mistrovství Evropy a pak jeden svěťák za druhým. Těžko říct, někomu tahle dlouhá pauza prospěla, jiným naopak mohla uškodit.
Určitě jste se sestrou v pravidelném kontaktu. Jak vnímá skutečnost, že se musí kvůli obavám z koronaviru zdržovat jen na jednom místě a nikam nechodit?
Píšeme si a voláme každý den. Nudí se, je jí to dlouhý. Nikdo za nimi nesmí, jenom trénují a čekají na závody. Proto si taky myslím, že všichni závodníci, nejen Martina, se těší, až už to budou mít za sebou. A možná jim je i jedno, jak to dopadne, hlavně aby se už zase mohli vrátit do nějakého normálnějšího režimu.
Dokážete se bavit také o něčem jiném než jen o rychlobruslení?
Když se potkáme tak nějak normálně, tak se bavím o všem možném, ale je jasné, že když je to na dálku před závodama, tak mě v první řadě zajímá, jak na tom je, jak se jí daří a jestli je zdravá. Ono je těžké se nebavit o rychlobruslení, když je součástí jejího života.
 |
Vy sám už jste před nějakou dobou rychlobruslařský život opustil. Chybí vám?
(směje se) To je otázka dost na tělo. Samozřejmě, že chybí. Když něco děláte patnáct nebo dvacet let, tak nemůžete říkat, že nevzpomínáte.
Čemu se teď věnujete? Pořád se pohybujete kolem sportu?
Ne, jakmile jsem skončil s rychlobruslením, přestal jsem se angažovat. Teď se věnuji podnikání.
Prozradíte, v jakém oboru?
V různých oblastech, nedržím se jen jedné. Nicméně se sportem to nemá nic společného. Na ten se občas už jen podívám.
Vzpomenete si, kdy naposledy jste si byl zabruslit?
Je to rok zpátky, nebo možná dva.
A jak vám to šlo?
Technicky je to pořád dobrý, horší, když přijde zatáčka. Ta odstředivá síla je fakt peklo. (směje se)
Vy jste také jezdil na kole...
Jo, a těším se, až přijde nějaká lepší doba a já si budu moct zase vyjet.
A do té doby budete fandit sestře u televize...
Asi tak. Teď má hodně mrznout, tak možná budeme rádi, že můžeme být doma. (směje se).
