Wesemann měl už nicméně rodin víc, z té první mu zůstala desetiletá dcera, žijící s matkou ve Frankfurtu nad Odrou. Ztroskotalo i druhé manželství. Vyprchala i láska k blonďaté kadeřnici, posledním Wesemannově vztahu před jeho švýcarským azylem.
"Carolinu jsem poznal při závodě kolem Švýcarska jako organizační pracovnici," vzpomíná Wesemann. "Našel jsem v ní tvora, který má porozumění pro můj sport." "Ta jeho Švýcarka má především zásluhu na tom, že Wesemann konečně našel tu správnou stopu v životě," říkají němečtí novináři. Prý je to zázrak, co se přihodilo se čtyřnásobným vítězem Závodu míru.
"Pokud je zázrakem, že nyní beru sport vážněji než dřív, pak to sedí," prohlašuje konečně uznávaný člen stáje Telekom, jenž se letos na jaře znamenitě přičinil o vynikající výsledky Erika Zabela.
Za talent platil Wesemann vždycky, proto jej trenéři bývalého armádního klubu v NDR získali už ve třinácti letech. Po sjednocení Německa přestoupil v roce 1995 k profesionálům do Telekomu, ale nic světoborného tam nedokázal. I tak jako nepříliš spolehlivý nosič vody, dělník své stáje, dokázal čtyřikrát vyhrát Závod míru.
Až loňského roku si umínil: Nechci platit za věčný talent. "Proto jsem učinil rozhodný krok.
Udělal jsem si pořádek v životě." Zklidnil se. Je věrný své švýcarské lásce. Trénuje daleko intenzivněji. Zhubl o čtyři kilogramy.
A vrátil se ke svému bývalému trenérovi Thomasovi Schediwimu, který jej vychoval.
"Věřím, že nejen může popáté vyhrát Závod míru, ale že se také konečně prosadí do popředí Tour de France," míní trenér Schediwi. "Musí se ale konečně zbavit mentality nosiče vody." Co to značí? Víc sebevědomě útočit. Dovolí mu to ale jeho stáj? Na své kořeny na východě Německa, v bývalé NDR, Wesemann nezapomíná. Jeho manažer bydlí v Lipsku, občas se vrací k rodičům do městečka u Magdeburgu a zůstal i členem frankfurtského klubu, byť přejmenovaného na FRC 90 Frankfurt.
"Wesemann pojede letos tour podruhé," řekl Walter Godefroot, sportovní ředitel Telekomu.
"Bude pracovat pro Zabela."
"Carolinu jsem poznal při závodě kolem Švýcarska jako organizační pracovnici," vzpomíná Wesemann. "Našel jsem v ní tvora, který má porozumění pro můj sport." "Ta jeho Švýcarka má především zásluhu na tom, že Wesemann konečně našel tu správnou stopu v životě," říkají němečtí novináři. Prý je to zázrak, co se přihodilo se čtyřnásobným vítězem Závodu míru.
"Pokud je zázrakem, že nyní beru sport vážněji než dřív, pak to sedí," prohlašuje konečně uznávaný člen stáje Telekom, jenž se letos na jaře znamenitě přičinil o vynikající výsledky Erika Zabela.
Za talent platil Wesemann vždycky, proto jej trenéři bývalého armádního klubu v NDR získali už ve třinácti letech. Po sjednocení Německa přestoupil v roce 1995 k profesionálům do Telekomu, ale nic světoborného tam nedokázal. I tak jako nepříliš spolehlivý nosič vody, dělník své stáje, dokázal čtyřikrát vyhrát Závod míru.
Až loňského roku si umínil: Nechci platit za věčný talent. "Proto jsem učinil rozhodný krok.
Udělal jsem si pořádek v životě." Zklidnil se. Je věrný své švýcarské lásce. Trénuje daleko intenzivněji. Zhubl o čtyři kilogramy.
A vrátil se ke svému bývalému trenérovi Thomasovi Schediwimu, který jej vychoval.
"Věřím, že nejen může popáté vyhrát Závod míru, ale že se také konečně prosadí do popředí Tour de France," míní trenér Schediwi. "Musí se ale konečně zbavit mentality nosiče vody." Co to značí? Víc sebevědomě útočit. Dovolí mu to ale jeho stáj? Na své kořeny na východě Německa, v bývalé NDR, Wesemann nezapomíná. Jeho manažer bydlí v Lipsku, občas se vrací k rodičům do městečka u Magdeburgu a zůstal i členem frankfurtského klubu, byť přejmenovaného na FRC 90 Frankfurt.
"Wesemann pojede letos tour podruhé," řekl Walter Godefroot, sportovní ředitel Telekomu.
"Bude pracovat pro Zabela."
