Zda zůstane jen u semifinálové účasti, anebo si Křemen a spol. ještě polepší, to se dozvíme zhruba za měsíc. Pohárové Final Four hostí turecký Trabzon od 24. do 26. dubna.
Jak se žije a hraje v Rumunsku? I o tom vypráví rodák z Mariénských Lázní, který basketbalově vyrostl v Brně, aby poté posbíral několik českých titulů v Nymburce.
Pro české fanoušky je rumunská liga velkou neznámou. Jak byste jí popsal a zhodnotil její kvalitu?
Rumunská liga mě velice překvapila. Účastní se jí třináct týmů, kde devět z nich je velice vyrovnaných. Jeden tým se tento rok účastnil Eurocupu, kde postoupil do Last 32 a další tři týmy se účastnily poháru Eurochallenge. Což by o kvalitě ligy mělo dost napovídat. Týmy jsou většinou složené z Američanů a hráčů bývalé Jugoslávie, kteří působili v týmech z Adriatické ligy, což je také jeden z ukazatelů dobré kvality. Opravdu jsem byl kvalitou příjemně překvapen.
Jak se vám žije v Rumunsku?
Život v Rumunsku není pro slabé povahy. (smích) Je pro mě celkem překvapení že je součástí EU. Životní úroveň je zde velice špatná. Paradoxem ale je, že do sportu sem putují nemalé částky. Co se týče mého týmu, tak je vše v pořádku. Samozřejmě se to nedá porovnávat s top týmy, ale jsou zde velice slušní a féroví lidé, kteří se snaží ve všem vyjít vstříc.
Rovinari se daří v poháru Eurochallenge, v lize má sérii šesti výher. Kam až sahají ambice v obou soutěžích?
Druhá část sezony se týmu daří až nad očekávání dobře, hlavně co se týče poháru Eurochallenge. Ambice samozřejmě sahají co nejvýše. Jen se jako tým nesmíme spokojit s tím, že tato sezona je už teď nejlepší v historii klubu, aniž by ještě skončila. V Eurochallenge bychom samozřejmě rádi došli až do finále, ale bude to velice těžké. Hrajeme semifinále proti pořádajícímu Trabzonsporu. Taktéž je pro nás cílem finále v lize.
Vy jste nyní měl pauzu kvůli zranění. Co přesně vám bylo a kdy naskočíte zpět do zápasů?
Co se týče mě osobně, už čtyři týdny mám zánět šlachy v chodidle. Pevně doufám, že 10. dubna budu připraven pomoci týmu v prvním zápase play-off.
Jak těžké pro vás bude naskočit zpět do tak rozjetého vlaku před vrcholy sezony?
Naskočit zpět do týmu v této formě asi nebude nic lehkého, ale myslím, že mám dostatek zkušeností, abych se s tím rychle vyrovnal a hrál tak, jak se ode mě očekává.
Michal Křemen slaví nymburský titul se synkem. Momentka je pět let stará, teď je Sebastian také basketbalistou
Jaká je vaše pozice v týmu Rovinari?
Z pozice nejstaršího jednoznačná. Popsal bych to jako druhý rozehrávač na hřišti, i když hraji na pozici 4. Snažím se dávat naší hře směr a zároveň kvalitu a jednoduchost. Je to má třetí sezona se stejným trenérem (Antonisem Constantinidesem) a vím, co ode mě očekává, a to se snažím naplňovat. Ta role mi vyhovuje.
Váš syn Sebastian už hraje v Nymburce. Máte vůbec možnost vidět jeho zápasy? Snažíte se mu v něčem basketbalově pomoci?
Syna bohužel nemám možnost vidět, což mě samozřejmě mrzí. Na nějaké veliké trénování je podle mého názoru ještě brzo, je mu osm let, ale samozřejmě se mu snažím občas něco říct v dobrém duchu. Hlavně se mu snažím radit v ohledu stylu střelby, což je podle mě jedna z věcí, kterou když si špatně zažijete, je velice těžké tyto chyby v dospělosti odstranit. A otec střelec by se asi nesmířil s tím kdyby jeho nástupce střelec nebyl...
