Po časovkách v Karlových Varech vyvrcholí o víkendu šampionát v Plzni hromadnými závody českých a slovenských cyklistů.
S Peterem Saganem, Zdeňkem Štybarem – a samozřejmě i s jejím mužem.
Když jste tehdy v roce 2016 svůj nápad prozradila manželovi, jak reagoval?
Řekl, že jsem se zbláznila. A jestli nemám svých starostí dost.
Ale stála jste si na svém.
Roman zjistil, že to myslím vážně a že nemá cenu mi to rozmlouvat. Už mě zná. Na jaře 2017 jsem šampionát od svazu opravdu dostala. Když pak viděl, jak mě ta práce baví, začal mi pomáhat. Až letos na jaře, kdy měl náročný závodní program, jsem ho už žádnými starostmi neotravovala. Pak už nemělo smysl mu něco vyprávět, protože ztratil nit. Řešila jsem vše jen se svými lidmi.
Kolik jich je k uspořádání takového šampionátu zapotřebí?
Na začátku jsme byli tři. Pak jsme přibrali dva kluky z Varů, co tam pořádali Světový pohár v triatlonu. Teď má užší organizační výbor 10 členů.
Lidí se však okolo celé akce musí točit mnohem víc.
Nejméně 700. Včetně policie, hasičů, zdravotníků, rozhodčích. A hlavně jde o dobrovolníky, těch máme 350.
Obávala jste se, zda se jich najde dost. Pak jste se strachovala, zda skutečně přijdou. Přišli?
Varští přišli a byli suproví. Poslední dobou jsem měla z mladých lidí celkově pocit, že se jim nechce moc dělat a že očekávají velké peníze za žádnou práci. Jenže tady mě vážně překvapili. Přihlásilo se hodně středoškoláků, jsou slušní, ochotní, pracovití. Říkali jsme jim Těžká parta, protože v noci dělali zátarasy, makali, neremcali. A jako dobrovolnice přišly třeba i dvě staré paní. Řekly jen: My chceme být v centru dění.
Prozraďte, jaký rozpočet vaše mistrovství má?
Doufám, že se vejdeme zhruba do 6 milionů korun.
Bude vyrovnaný?
Obávám se, aby byl.
Hrozí snad, že proděláte?
Prodělávám už jen tím, že sobě neplatím ani korunu. Dělám to proto, že mám cyklistiku vážně ráda.
A zároveň tím získáte velké zkušenosti, ne? Zvlášť když se chcete sportovnímu marketingu a organizování akcí věnovat i nadále.
Jo, to je pravda. Je to má první akce a beru ji jako vklad do možného budoucího byznysu. Spousta firem, když začínaly podnikat, taky neměla žádný výdělek.
Znáte rozpočet minulých cyklistických mistrovství?
Byl podstatně nižší.
Michaela Kreuzigerová s manželem Romanem.
Proč ten váš narostl?
Snažili jsme se vytvořit lepší zázemí pro cyklisty i diváky a zároveň dostat závody do povědomí nejen cyklistických fanoušků. To znamená větší PR než obvykle.
Propagaci šampionátu jste hodně vystavěli na trojnásobném mistru světa Petru Saganovi. Byla jste nervózní, zda nakonec přijede?
Nebyla. Slíbil mi, že pokud se něco mimořádného nestane, tak do Plzně dorazí. Já jsem v životě občas důvěřivý blb. Ale Petra znám. Vím, že se své sliby vždy snaží dodržet.
Shánění sponzorů bylo obtížnější?
Zvolili jsme strategii mít radši šest velkých partnerů než spousty malých, což se nakonec povedlo. Ale nechtěli jsme sponzoring jen za pověšení bannerů. Každému z nich jsme nabídli i určitou speciální akci. Výstavu historických kol. Virtuální cyklistický závod. Ve sklárnách, které nám vyrobily poháry pro vítěze, se na jejich designu podílel i Petr Vakoč. Naši přední cyklisté si potom vyzkoušeli sklářskou práci a skláři s nimi naopak jeli na kolo.
Co vás za ty upracované poslední měsíce nejvíc zaskočilo?
Papírování! To bylo nejhorší. Nenapadlo mě předtím, kolik všech možných povolení budeme potřebovat, hlavně na uzavírky, a na kolika institucích o ně budeme muset žádat. Na správě veřejného majetku, na magistrátu, na policii, na jednotlivých obvodech, na různých odborech jednotlivých obvodů...
Pomáhala vám při tom i vaše právnická praxe?
Nejvíc v tom, že jsem od soudů zvyklá hovořit s lidmi.
Nikde vám neřekli: Tohle vážně nepůjde?
Ne, musím pochválit obě města, že nám pomáhala. A chci poděkovat za trpělivost i místním lidem, kterým jsme uzavřeli silnice, a nedostali se proto z domu tak, jak byli zvyklí.
Michaela Kreuzigerová na Giru d´Italia.
Až vše skončí, budete unavená jako manžel po Grand Tour?
Asi jo. Celkově mě ale ta kreativní práce vážně bavila.
Budete mít při nedělním závodě čas vašemu Romanovi fandit?
Ne, to rozhodně ne. Budu mu jen v duchu držet palce.
Po Giru a etapách Kolem Švýcarska byl extrémně vyčerpaný. Snažila jste se jej před mistrovstvím dostat psychicky nahoru?
To už ani nemělo moc význam. Viděla jsem, že strádá hlavně fyzicky. S motivací na mistrák nemá problém, ale když už tělo nemůže, tak prostě nemůže. V neděli bude záležet na tom, jak si po Švýcarsku dokázal odpočinout a dát se dohromady.
