Jesenický galavečer je už tradiční akcí. Jak vypadala vaše příprava na tento zápas?
Připravoval jsem se systematicky celý rok. Trénuji každý den kromě neděle. Před zápasem makám i dvakrát denně. Několikrát do roka navíc jezdíme na soustředění do Běloruska, kde spolupracujeme s naším spřáteleným klubem. Jednou za čas také vyjíždím trénovat do Thajska, odkud tento sport vlastně pochází.
Jaký je protivník, s nímž se nyní utkáte?
Bude to mezinárodní zápas, můj soupeř Dima Glevka přiletí z Portugalska. Je rumunského původu, občas zápasí také na akcích světové série Enfusion.
Před několika dny jste i vy bojoval v Třinci na světové sérii bojových sportů Enfusion. Dvoutýdenní pauza mezi zápasy vám k zotavení stačí?
Jsou zápasy, ze kterých vyjdu zdráv, a zápasy, kde jsem zraněn vážněji. Pak pouhých čtrnáct dní na zotavení pochopitelně nestačí. Většinou se ale potýkám s nakopanými holeněmi, které by se měly plně zhojit právě do těch dvou týdnů. Z Třince jsem si naštěstí odnesl jenom boule, a proto do zápasu v Jesenici budu již v dobré kondici.
V Třinci jste poměřil síly s Thajcem Aekbodinem Chanpuangem a vyhrál jste. Vypadá to, že se vám proti Thajcům daří.
Neřekl bych, že se mi v zápasech s thajskými bojovníky daří více než s jinými. Záleží na kvalitě soupeře.
Jsou pro vás Thajci složitější protivníci?
Nejsem zvyklý na jejich styl boje, proto pro mě mohou být obtížnějším soupeřem. V Česku a obecně v Evropě máme přeci jen trochu jiný styl. Snažíme se hodně boxovat a pohybovat, naopak thajští bojovníci jsou statičtí a více kopou.
V létě jste měl jako jeden z mála možnost postavit se do ringu proti legendárnímu Buakawovi Banchamekovi. Jaké to bylo?
Byl to rozhodně jeden z vrcholů mé kariéry. Když jsem s thajským boxem začínal, první zápasník, kterého jsem viděl, byl právě Buakaw. Bylo to pro mě něco neuvěřitelného. Jsem hrozně rád, že jsem právě s takovým bojovníkem mohl porovnat síly. Do přípravy jsem dal maximum energie a veškerý čas.
I když jste v tomto zápase nezvítězil, nechybělo k tomu mnoho. Jaké je to bojovat s legendou?
Normálně před zápasem bývám nervózní až v den boje. V tomto případě to bylo jiné. Trochu nervozity jsem pocítil už mnohem dříve, ale naštěstí to neovlivňovalo moji přípravu. Buakaw byl pro mě vždy jeden ze vzorů, kterého jsem sledoval na Youtube a inspiroval se jeho zápasy.
Buakaw patří bezesporu k absolutní světové špičce. Nabízí se tedy otázka, kam dál. Jaké máte boxerské plány?
Letos mě už čeká jen Jesenice, po které bych si chtěl trochu odpočinout a nabrat síly. Na příští rok mám přislíbené nějaké zápasy, tak uvidíme, co se z toho vyvine. Prezident České muaythai asociace Petr Ottich a promotér a rozhodčí Pavel Touš pro mě chystají velké překvapení v podobě dalšího skvělého soupeře. Věřím, že k tomu už brzy budeme moci říct bližší informace.
V poslední době nastal mezi bojovými sporty boom a celkově se rozvíjejí. Čím myslíte, že to je?
Určitě za to může fenomén MMA, který můžeme dnes vidět běžně v televizi. Tento sport si získal velikou oblibu.
Většina lidí zná třeba Karlose „Terminátora“ Vémolu. V čem vidíte zásadní rozdíl mezi MMA a thajským boxem?
V MMA se boj může odehrávat i na zemi. Vidíme daleko kontaktnější zápasy, které mohou být ukončeny například takzvaným ,,uškrcením‘‘. MMA se navíc odehrává v kleci, zatímco thajský box probíhá v klasickém ringu mezi šestnácti provazy.
Dokážete si představit ring, ve kterém byste se vy dva s Vémolou mohli utkat?
Nikdy jsem nad tím nepřemýšlel. Jsou to opravdu dva rozdílné sporty, ve kterých se používají jiné techniky. Vémola navíc patří do mnohem vyšší váhové kategorie, na čemž u většiny bojových sportů hodně záleží.
Boxu se věnuje i známá česká profesionálka Fabiana Bytyqi. Jaký je váš názor na ženský box?
Je skvělé, že mohou boxovat i ženy. V thajském boxu to tak nebývalo a zápasu se věnovali jen mužští bojovníci. To se naštěstí změnilo. Jedinou nevýhodou je menší atraktivnost ženských zápasů.
Čím si to vysvětlujete?
Je to tím, že zápasy nejsou tak dynamické jako u chlapského boxu.
