Když ještě v první části startovního pole přinesl do cíle Bryce Molder číslo 67, nedalo se tušit, že to bude nejlepší sobotní výsledek. Tři rány pod par už nedokázal zahrát nikdo, většina golfistů se zhoršila, a tak se Američan díky dnešku vyšplhal na dělenou osmou pozici.
O dvě rány horším výsledkem se ještě výš vrátil Mathew Goggin. Australan na sebe upozornil už ve čtvrtek výtečnými 66 ranami, ale v pátek se mu hra tolik nedařila. Muž, jenž je zatím bez výraznějšího úspěchu mezi špičkou, nezůstal ale mužem jednoho kola. Zejména ve druhé zrádné devítce byl vynikající a udržel nervy, když začal své jméno vídat na výsledkových tabulích kolem hřiště mezi prvními.
Ross Fisher, naděje anglických fanoušků, že se prosadí právě někdo z "jejich" hráčů, předvádí na skotském linksovém hřišti vyrovnané výkony. Dnešek zachránil zlepšením v závěru, takže ač se oproti minulým kolům o jednu a dvě rány zhoršil, je to proti výkyvům mnoha ostatních v těžkých podmínkách velkého turnaje kategorie major dost, aby jej to udrželo v popředí.
Hrůzný začátek prožil Steve Marino, jenž byl v polovině turnaje jedním ze dvou lídrů. Mezi druhou a pátou jamkou ztratil veškeré své rány pod par, ale na sedmičce ho vrátil do hry eagle, tedy o dvě rány lépe zahraná jamka než je její par. V poslední dvojici, která obcházela hřiště, se zuby nehty držel, ovšem třetí kolo je jeho zatím nejhorší, a tak byl příkladem toho, jak snadno se dalo v pořadí klesnout.
Nejsledovanějším mužem v Turnberry byl samozřejmě Watson. Devětapadesátiletý vítěz The Open z roku 1977, kdy se hrálo na témže hřišti jako letos, neztratil svůj klid a glanc ani v silném větru. Co v něm případně ztratil, dokázal několikrát dohonit při patování, v němž už vzduchové poryvy nemají takový vliv. Když to zopakoval na šestnácté jamce, publikum už přiváděl do varu.
Intenzita jásotu nad výkonem Američana, jenž neskrývá náklonnost právě k přímořskému drsnému hřišti, zesílila na jamce předposlední, jejíž hodnota paru je 5. Watson nedbal, druhou ranou si přihrál poměrně blízko k praporku a prvním patem nekompromisně atakoval eagle, tedy v tomto případě výsledek 3. Míček se mu svezl na dva centimetry kolem jamky, i tak se ale golfový metuzalém v tu chvíli osamostatnil ve vedení.
Když si přicházel před tribuny kolem posledního jamkoviště pro ovace, uvolněně zdravil publikum. Dva paty ho pak udržely tam, kde to málokdo čekal. Před posledním kolem je dvaatřicet let od svého zdejšího triumfu blízko neuvěřitelného "remaku".
British Open, výsledky po třetím dnu1. Watson (USA) 206 (-4), 2. Goggin (Austr.), Fisher oba 207 (-3), 4. Westwood (oba Angl.), Goosen (JAR) oba 208 (-2), 6. Furyk a Cink (oba USA) 209 (-1). |
rána dneMiguel Angel Jiménez dokázal trefit během třetího kola Open ránu přímo do jamky z dobrých 50 metrů. Za normálních okolností by to asi musela být "Rána dne", ale není - a nejen proto, že Jiménez na druhé devítce během série tří nevydařených jamek ztratil naděje na titul, a tak jeho fantastická rána trochu pozbyla lesku. Rána dne prostě musí patřit Tomu Watsonovi, tak jako zatím patří celý turnaj. Téměř šedesátiletá golfová legenda totiž nadále popírá všechny "přírodní zákony" a nechce se stále vzdát svého plánu pošesté v kariéře vyhrát The Open Championship - a nejen tak vyrovnat ikonického Harryho Vardona, ale také se stát zdaleka nejstarším hráčem vůbec, který kdy vyhrál golfový major turnaj. Zatímco ostatní hráči ze špičky pořadí ztráceli ránu za ránou (Marino, Calcavecchia, Jiménez...), Watson znovu předváděl své mistrovství a "školil" světovou špičku v tom, jak hrát linksový golf a speciálně náročné hřiště v Turnberry. A když už se zdálo, že by mu mohl začít docházet dech a na chvilku opustil první místo, přišla jamka číslo 16, která je pro Watsona doslova magická. V pátek na ní proměnil neuvěřitelný pat na birdie téměř z 25 metrů, a dnes k radosti nadšených diváků zasunul do jamky desetimetrový pat - a i díky němu přenocuje na prvním místě. "Nevím, jak to všechno dopadne," pokyvoval hlavou Watson po skončení dnešního kola. "Ale vím jednu věc - cítím se skvěle z toho, co jsem dnes dokázal. Cítím se dobře, pokud jde o můj herní plán...A kdo ví? Třeba se to může stát..." To, co se na hřišti v Turnberry děje, neuniklo pozornosti ani největšího "major-šampióna" historie Jacka Nicklause, který svedl s Watsonem v roce 1977 památný "Duel na slunci". Nicklaus v televizi golf moc nesleduje, ale dnešní třetí kolo si nenechal doma na Floridě ujít. "Stejně jako ostatní jsem měl chvílemi slzy v očích," prohlásil. "A prostě jen doufám, že vyhraje..." |
