Tou je sprint volnou technikou...
"Kdybych měl městské sprinty ohodnotit na stupnici od 1 do 5, kde jednička je nejlepší známka, tak je to tak na sedmičce," přiznal klidně Martin Koukal. Někdejší mistr světa je přesto zatím jediným českým závodníkem, který se v rámci seriálu dokázal mezi rychlíky na létajících prkýnkách prosadit.
V klasickém sprintu v Oberhofu vypadl ve čtvrtfinále, v hodnocení etapy mu patřilo 19. místo.
Jenže trend Mezinárodní lyžařské federace FIS je právě takový: dostat sněžné sporty do městských kulis a mezi lidi. Když nepřišel Mohamed k hoře...
Jezdí se sprint na nábřeží Rýna v Düsseldorfu. Snowboardisté v rámci Světového poháru zavítali na Rudé náměstí v Moskvě. Šárka Záhrobská zná zase slalom v Záhřebu.
"To mi nebudete věřit, ale mám sprinty ve městech rád," kontroval Lukáš Bauer, v seriálu Tour nejlépe postavený Čech. Je zatím čtrnáctý. "Atmosféra je tu jiná, než když se jede někde v lese nebo jen před stadionem."
"Jo, atmosféra je super," souhlasil sprinterský specialista týmu Dušan Kožíšek. "Jenže to jde na úkor trati. Vše je omezeno prostorem, existuje možnost kolizí. Musíte se snažit vyhýbat konfliktním typům, někteří si o kolizi přímo říkají."
Letošní ročník prestižního seriálu naplánoval běžcům sprinterské peklo dvakrát. V Oberhofu (v lesích) coby třetí díl série a právě v české metropoli u strahovských stadionů.
Když není vyhnutí, čeští reprezentanti by si alespoň přáli upéct trať na tělo. Pokud možno bez ostrých zatáček. "Abych nepředváděl nějaké artistické číslo," smál se Bauer.
"Chtělo by to kopec, kde echt sprinterům dojde, nebo je vyšťaví. To by pro nás bylo výhodou," přál si Kožíšek. "Nejsme rovinaté typy."
"Pamatuju si mistrovství světa v Lahti 2001, kde se ze stadionu stoupalo nahoru a převýšení bylo snad padesát metrů. Pak následoval těžký sjezd," vybavil si Koukal. "Kdyby se k pražské trati přidalo 400 metrů, aby se jelo tři a půl minuty, bylo by to lepší."
