Semifinalista Stromšík: Je dobré vědět, že to nedělám jen pro pivo a párek

Berlín (Od našeho zpravodaje) - Přestože se loni ve 22 letech ve středisku na pražském Olympu dozvěděl, že už je neperspektivní, a musel přestoupit do SSK Vítkovice, zaběhl si Zdeněk Stromšík v Berlíně semifinále stovky na mistrovství Evropy. Bez ohledu na to, že ve svém běhu skončil za 10,37 předposlední, pozitivní pocity převládaly.

„Neberu to jako zadostiučinění po odchodu z Olympu, nejsem pomstychtivý člověk, nežádám trest smrti. Prostě pokračuji v práci, kterou jsem dělal do toho vyhazovu, a je to fajn,“ říkal rodák z Poličné s trochou nadsázky v útrobách berlínského stadionu.

Zpravodajství + ONLINE

z 1. dne atletického ME

Po pondělním rozběhu za 10,39, z něhož postoupil až jako poslední, sám se sebou spokojený nebyl, ale i tento pocit už v hlavě vymazal. 

„Když jsem se potom podíval na časy rozběhů, co tu ostatní kluci zaběhli, viděl jsem, že i u nich byly o dvě až tři desetiny pomalejší než jejich letošní osobňáky. Takže legenda o rychlé berlínské dráze neplatí.“

V pondělí si také postěžoval na organizační trable a zdlouhavé prohledávání tašek ve svolavatelně. I na obdobné komplikace se pokusil připravit.

„Do baťohu jsem si dnes nebral skoro nic, aby se mi neměli v čem hrabat. Ono je to s těmi německými organizátory občas těžké, dostanou rozkaz, plní ho i přes mrtvoly a jsou potom někdy nepříjemní. Přitom autobus nám přijel dneska zase jiný, než jsme čekali. Zato ve svolavatelně jsme měli tentokrát víc času, dorozcvičil jsem se.“

Když se ve startovní listině semifinále našel vedle slovenského rekordmana Jána Volka, pomyslel si: S ním běhám skoro celou sezonu, tak to tady bude podobné. Nestresoval se z vědomí velkého závodu, ani z kotle pro 70 tisíc diváků. „Běžel jsem už i se světovou špičkou na Zlaté tretře, není to pro mě až tak nová situace,“ prohodil.

Tušil, že postupu do finále bude patrně daleko vzdálen. „Finále bylo jen takové zbožné přání než nějaká velká realita. Ale postoupit do semifinále na Evropě je pro mě motivací,“ usoudil.

„Je příjemné vědět, že to, co dělám, má smysl, že to nedělám jen pro pivo a párek, i když i to by bylo fajn, ale že když atletice něco obětuju, tak jsem schopný na takovéhle akci postoupit z rozběhu.“

Pozitivně bude hledět i vstříc dalším velkým šampionátům.

„Dál budu trénovat a dělat, co umím, tedy běhat rychle a rovně. A v zimě na halovém mistrovství Evropy bych se chtěl pokusit už i o to finále, na šedesátce je to pro mě přece jen jednodušší.“