Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Zavinil prohru? Mrzí mě to dvojnásob, byla to moje chyba, kál se Bohačík

Jaromír Bohačík (s číslem 17), archivní foto | foto: Archiv USK Praha

16 2017
V závěrečných sekundách přípravného utkání s Tureckem měli čeští basketbalisté jediný úkol: zastavit vynikajícího střelce Aliho Muhammeda. Jedním z jeho strážců byl také Jaromír Bohačík a po ztraceném zápase si vyčítal, že na naturalizovaného Američana míč vůbec prošel. Muhammed totiž z nesmírně těžké pozice skóroval a rozhodl o vítězství svého celku 67:66.

Ten pohled zmrazil diváky v hale Královka.

Míč propadá obroučkou, prakticky ve stejném okamžiku se rozsvěcí červený lem kolem desky. Muhammed to stihne, chirurgicky přesným hodem v poslední možnou chvíli strhává výhru na stranu Turků.

Bohačík jen smutně přihlíží, jak se parta hráčů v rudých trikotech nadšeně raduje. Jeho šestnáct bodů, nejvíc mezi domácími hráči, náhle přichází o význam. Alespoň v Bohačíkově mysli, kde se misí smutek s výčítkami.

Prohra košem v poslední sekundě musí bolet.
Mrzí nás to, obzvlášť když přišlo tolik lidí. A mě to mrzí dvojnásob, protože to bylo po mojí chybě, protože takový hráč, jako je Muhammed, by v danou chvíli vůbec neměl dostat balon.

Čekal jste, že budou Turci zkoušet hrát závěrečnou akci právě přes něj?
Jednoznačně. Vzhledem k sestavě, v jaké šli na palubovku, se to dalo předpovídat. Bohužel jsem zazmatkoval a Muhammed dostal balon. I když pak střílel z náročné pozice, nic takového se mi prostě nemůže stát.

Byli jste u něj dva, střílel ze záklonu. Měl to opravdu nelehké, že?
Určitě to nebylo snadné, ale opakuji: vůbec se k němu neměl dostat míč.

Co si ze zápasu vezmete? Hráli jste s Turky vyrovnané utkání.
Je to stále jen příprava a myslím si, že jsme předvedli docela dobrý výkon. Co se týče přípravy, tak mám pocit, že se stále zlepšujeme. Už jen kvůli tomu, že hrajeme stále s těžšími a těžšími soupeři, můžeme náš výkon hodnotit pozitivně.

Když jste se prosadil 40 sekund před koncem základní hrací doby, věřil jste, že už vyhrajete?
Moc ani nevím, na co jsem myslel. My jsme tam poté měli docela štěstí, když Saty (Tomáš Satoranský) z půlky přihrával na Martina Peterku a nějak nám to tam padlo. Už to bylo díky tomu takové veselejší, ale pak prostě dali koš v poslední sekundě. To je zkrátka basketbal.

Jak se vám spolupracuje s Tomášem Satoranským?
Samozřejmě se s ním hraje super. Člověk ale zároveň musí dávat pozor na to, aby se nestal jen podavačem balonů. Saty totiž hraje s ohromným přehledem a vy si musíte ohlídat, abyste nebyl najednou příliš pasivní a nenechával vše jen na něm. Soupeři ho díky skautingu mají přečteného a celý zápas po něm šlapou. My ostatní mu musíme také trochu pomoct.

Turci po Satoranském dnes opravdu šli.
Je to tak a musíme očekávat, že to v dalších utkáních bude stejné.

Jak se vám hraje v současné vzrůstem relativně malé sestavě?
Zvykáme si na to, nejsme moc vysocí a chceme být rychlí. Myslím si, že jsme chvílemi takovou hru předváděli a docela svižně jsme chodili dopředu. Zatím se nám to ale nedaří celý zápas. Musíme na tom zapracovat.



Najdete na iDNES.cz



mobilní verze