„Upřímně - byla jsem už nervózní,“ přiznává olomoucká smečařka Martina Michalíková.
Pommer cítil šanci na historický postup do finále. Před každým servisem svého týmu ukazoval prsty za zády podávající hráčce signál, body slavil i s náhradnicemi, živelná Ostrava zlobila. Přitom Olomoučanky jí ve dvou předešlých domácích zápasech série vyřídily ve třech setech, jenže v Ostravě dvakrát padly 2:3 a zkušený kouč Jiří Teplý se vztekal na sudí, že praporek zvednou dřív, než míč dopadne.
I když Michalíková připustila nervozitu, vzápětí rychle ujistila: „Ale my jsme si věřily, že na to máme a zlomíme to.“ A tak se i stalo. Sama se výrazně přičinila. Krasavice Michalíková smečovala ostře, jako když zatloukáte hřebíky.
Nizozemské libero Rene Sainová, ač nevysoká, díky kočičí mrštnosti pokrývala větší část palubovky, až mnohdy skončila na břiše u reklamních panelů. Temperamentní Slovenka Katarína Dudová zase každý sporný balon řešila s rozhodčím.
Veronika Strušková perfektními bloky rozvlnila publikum včetně fotbalistů Sigmy. Střídající Chorvatka Bernarda Čutuková koulila očima: Přichází naše chvíle!
Olomouc byla rázem zpátky v zápase. Co víc, začínala ho kontrolovat, byť na každý míč se proti houževnatému soupeři nadřela.
„Ostrava překvapila,“ přikývne Michalíková. „Výborně hrály v obraně. Balon nešel složit na první pokus a to hrozně bere síly.“
Co nešlo na první pokus, vyšlo na druhý, nebo třetí, čtvrtý.
Až Pommer nakvašeně nakopne balon po svých náhradnicích.
Olomoučanky už ani v jednom setu nepustily soupeřky na dvacet bodů a po výhře 3:1 postoupily potřetí v řadě do finále extraligy.
Ruky jim vystřelí ke stropu. Jaká úleva! „Jsem úplně nadšená. Myslela jsem si, že série bude jednodušší, že vyhrajeme 3:0 a budeme odpočívat na finále, ale o to je to cennější. Je to jako pocit zlata,“ povídala Michalíková.
Kdyby finále v Olomouci nebylo, byl by to malér. „Kdyby finále nebylo, byla by sezona hodně neúspěšná,“ souhlasí Michalíková. Potřetí v řadě na Olomouc čeká v boji o zlato suverénní Prostějov, nedaleký hanácký rival, pravidelný účastník Ligy mistryň, jenž v Česku dominuje i díky rozpočtu devět let.
„Bude to jako poslední dva roky. Těšíme se, stres z nás odpadne, povinnost jsme splnily. Teďka si to jdeme užít a předvést nejlepší výkony, jaké umíme,“ burcuje Michalíková.
Zatímco Prostějovanky po hladkém postupu 3:0 na zápasy přes KP Brno šetří síly, Michalíková utře pot z čela a vyčerpaně přemítá: „Síly možná budou chybět, ale ony odpočívají už déle, tak mohou třeba první zápas zaváhat. Musíme teď dělat všechno pro to, abychom zregenerovaly.“
V sobotu to vypukne. Má Prostějov vůbec slabinu?
„Každý tým má slabinu,“ vypálí Michalíková. „Důležité bude, aby se nám dařilo na servisu. Když budou mít potíže na příjmu, dá se s nimi hrát líp, aby neměly dobře přihráno a nemohly si s námi dělat, co chtějí. Pak se uvidí.“ Čili k senzaci povede jedině absolutní riziko? „Budeme riskovat úplně všechno,“ hlásí Michalíková věrná svému mottu: Kde je vůle, tam je cesta.
