Sama od minulé sezony čekala víc.
Zvlášť poté, co ji slibně rozběhla, vždyť na konci listopadu si ve finském Levi vylepšila osobní maximum, když ve slalomu dojela šestá.
Zdálo se, že se Martina Dubovská usídlí mezi užší špičkou slalomářek. Jenže místo toho na konci sezony vypadla i z elitní patnáctky. Pár slalomů nedokončila a tyhle cenné body ji ve výsledku chyběly.
„Teď ale udělám všechno pro to, abych se do patnáctky vrátila,“ slibuje.
Těch změn se u vás na jaře a v létě událo spoustu. Byly očekávané?
Byly i nečekané, třeba ta, že jsem musela hledat nového trenéra. Naštěstí všechno dobře dopadlo a našla jsem ho.
Prozradíte jméno?
Je to Chorvat Mislav Samaržija, ale všichni mu říkáme Smrky, což je lehčí. Je to velký odborník, známe se dlouho, tak uvidíme, jak to půjde.
Po letech jste se rozloučila s Andrejem Prevuzňákem, se kterým se vám v minulých sezonách začalo tak dařit. Proč?
Loňská sezona byla náročná kvůli tomu, že výsledky na konci nebyly takové jako na jejím začátku, z toho pak pramenily i určité vypjaté situace. Myslela jsem si, že ještě rok budeme pokračovat, že přivedeme servismana, aby měl trenér méně práce, ale nakonec to nedopadlo. On už mě naučil, co mohl, za což jsem mu velmi vděčná. I teď zůstáváme v kontaktu, v takové vzdálené spolupráci, za což jsem ráda, že jsme neskončili ve zlém, ale v dobrém. Na nějaké závody se pojede podívat, ale už jen jako divák. Chce se teď lyžařsky víc věnovat synovi, kterému je 15.
Jak jste se tedy dostala k chorvatskému trenérovi?
I jeho znám odmala, potkávali jsme se na ledovcích. Kdysi dělal servismana Ivicovi Kosteličovi (mistrovi světa ve slalomu), pět let trénoval v Rusku. Já se k němu dostala na poslední chvíli, nebylo to jednoduché, protože trenérů je na trhu docela nedostatek. Ale zná se i s otcem, dal mi na něj kontakt i další chorvatský trenér, takže to dopadlo asi tak, jak mělo.
Co všechno se ve vaší přípravě s novým koučem mění?
Snažili jsme se nepřekopávat všechno. Držíme to, co fungovalo a soustředíme se na věci, které můžeme zlepšit. Podobné je to i s kondičním trenérem. Některé věci jsou nové, ale třeba techniku už úplně překopat nemůžeme.
Co pro vás tedy bylo nejnáročnější v přípravě?
Asi právě ta změna. Musím se poznávat s někým novým, předtím jsem měla už zaběhnutý režim. Teď je to jiné i v tom, že je z Chorvatska, takže přibylo cestování.
Předtím jste mohla s trenérem nasednout do jednoho auta. Teď máte skupinu lidí, kterou budete vozit s sebou.
A není lehké to zorganizovat, zvlášť, když jsme každý odjinud. Ale to zvládneme.
Jakousi rádkyní a mentorkou vám od nové sezony bude Veronika Velez-Zuzulová, vítězka pěti závodů Světového poháru, vicemistryně světa. Jak se vaše spolupráce zrodila?
Ona byla vždycky ochotná, i když ještě závodila, tak jsme spolu komunikovaly, pomáhala mi, radila mi. Teď s námi byla i na finále Světového poháru ve Francii a tam jsme se nějak domluvily. Jsem fakt ráda, že to vyšlo. Má spoustu zkušeností, úspěchů, mám se od ní co učit. Pomáhala mi i s výběrem trenérů, komunikovaly jsme spolu, kdo by se jí líbil a chvíli to dokonce vypadalo, že mě bude trénovat sama (smích). Ale má svou rodinu…
Jak často s vámi tedy na závodech bude?
V rámci Evropy by měla jezdit se mnou, ještě musíme doladit, kde přesně to bude. A zbytek se uvidí.
Je důležité pro vás mít v týmu po tolika změnách někoho, koho znáte déle?
Je to hodně důležité, protože změny pro mě nejsou jednoduché. Myslela jsem si, že se rychle adaptuju, ale trvá mi to. Takže za cokoliv, co mi z minulosti zůstalo, jsem vděčná.
V čem je ta podpora Veroniky Velez-Zuzulové nejdůležitější?
První, co mi řekla, tak že mám zlepšit starty, že po mě bude křičet. Mám před ní velký respekt, můžu se nějaké naučit věci. A dodává mi sebevědomí, když mi říká, že není možné, abych nebyla v závodech výš, když vidí, jak lyžuju.
Momentálně je to pro vás teda jedno velké zvykání si na novoty?
Tak nějak. Zvykáme si a každým kempem se to zlepšuje.
Změnila jste taky materiál. Z Völklu jste přešla k českým Kästle, na kterých už jste absolvovala tři tréninkové kempy. Jaké jsou?
Na Völklech jsem byla devět let, takže je to jiné. Ale myslím, že jsem se rozhodla správně, lyže vypadají super, ještě doladíme lyžáky a uvidíme. Měli jsme test v hale, který vyšel dobře. K tomu mám poprvé v kariéře i servismana z Polska.
To je velký posun.
Určitě ano. Mám k dispozici člověka navíc, na kterého se můžu spolehnout. Má na starosti jen lyže, občas nějakou pomoc na kopci, ale prioritou jsou lyže.
To vypadá, že se vy konečně můžete soustředit jen na závody, ne?
Ano, ano. Nějaké manažerské povinnosti mi zůstávají, jelikož se závody opakují, už vím, kde co, a navíc mě to i baví. Ale mám toho rozhodně míň.
V plánu pro příští sezonu je znovu držet se hlavně slalomu?
Devadesát devět procent soustředění půjde na slalom. Trenér by chtěl jet i nějaký obří slalom, ale uvidíme, jak se to bude vyvíjet, jak na tom budu zdravotně.
Jedním z vrcholů bude asi i Světový pohár ve Špindlerově Mlýně, je to tak?
Určitě. Ta atmosféra před čtyřmi lety byla úžasná a fakt se těším na to, že je to doma. Očekávání budou velká, tak jen se nestresovat a podat dobrý výkon.
Jak moc si do nadcházející sezony vlastně věříte?
Snažím se si na sebe nevytvářet tlak, protože čím větší jsou očekávání, tím větší je i zklamání. Když budu zdravá a všechno bude fungovat, doufám v pěkné výsledky. Děláme všechno pro to, aby byla zima co nejlepší.
