Martina Daňhelová se svojí spolujezdkyní Karolínou Jugasovou se vydaly do letošní sezony s mistrovským titulem ve sprinrallye z loňského roku v kapse a cílem prosadit se se silnějším autem v kompletním českém mistrovství a mezi ženskými posádkami v evropském ladies trophy.
V rallye máte odjeto 72 závodů. Stává se vám v běžném provozu, že si řidiči klepou na čelo a troubí na vás, co tam ta holka zase dělá?
No jasně. Vidí blondýnu za volantem a klepou si na čelo.
Jak na to reagujete?
Ono to není nic moc dramatického. Jen si tak nějak řeknu: Jó, kdyby jste věděli. Ale oni nevědí.
Klepali si na čelo i kolegové závodníci, když jste nastoupila do kolotoče rallye v roce 2008?
Myslím si, že jo, ale nikdo mi to nikdy nepřiznal. Na začátku mi přišlo, že byly i pochybnosti v našem týmovém zázemí ve smyslu, že když jsme chtěly na autě něco udělat, tak nám bylo řečeno, že holkám to takhle stačí. My se s tím však nechtěly spokojit. Chtěly jsme dokázat, že do kolotoče rallye patříme.
VizitkaMartina Daňhelová Je jí 28 let. Narodila se v Českém Krumlově a žije v Týně nad Vltavou. Vystudovala Vysokou školu ekonomickou v Praze, získala titul inženýr. Pracuje v rodinné firmě v Týně nad Vltavou. Do závodního auta poprvé usedla ve dvaadvaceti letech na letišti u Strakonic. Ve své kariéře už od roku 2008 odjela 72 závodů. Z nich bylo 52 úspěšně dokončených. Mezi její oblíbené rallye patří Barum Rallye a Rallye Český Krumlov. Začínala jezdit ve |
Dobýt mužské prostředí, protože rallye se pořád bere jako mužský sport...
Je pravda, že muži v rallye dominují. Chtěly jsme dokázat, že s námi taky musí počítat. To se nám loni už podařilo.
Dá se říct, že loni už jste své pozice dobyla, když jste získala titul mistra republiky ve sprint rallye ve třídě 8.
Přesně tak. Dva roky předtím jsme ve své třídě obsadily druhé místo. Byla to zatím nejlepší sezona. Už v těch předchozích jsme vyhrávaly závody, ale tahle uplynulá sezona byla opravdu výjimečná tím titulem, který jsme vyhrály.
V kariéře se vám daří stále více...
Rallye je o odjetých kilometrech. Čím víc kilometrů, tím víc má člověk zkušeností. My měly štěstí, že jsme objížděly celé sprintové série, pak se k tomu přibalovaly velké závody. Ze začátku jsme měly smůlu, že jsme vsadily na techniku, která nás často zrazovala, ale pak jsme přestoupily na Renault Clio a to nám fungovalo spolehlivě.
Jaký byl vůbec váš hlavní motiv jít do motorsportu?
Vůbec to nebylo závodění. Pomáhaly jsme pořádat Rallye Český Krumlov. Už nás nebavilo se jen koukat a chtěly jsme si ho sjet taky. Podmínka ale byla, že jsme musely mít licenci, tak jsme si ji udělaly, ale už to bylo ke konci roku. Krumlov byl pryč a nezbývalo nic jiného, než si sjet nějaké sprinty.
Jako první jste začala jezdit s Martinou Zikmundovou.
Potkali jsme se, když jsme studovaly licenci. Byly jsme takové dvě školačky a i to nás trochu brzdilo. Neměla jsem vedle sebe někoho zkušenějšího, kdo by mi vysvětlil, jak zacházet s autem. Obě jsme se to učily za pochodu. Ale nevadí. Myslím si, že jsme se spolu postupně zlepšovaly.
Kdy nastal zlom, že jste si řekla, že bylo dost „ježdění“ a chcete začít závodit?
Ono to bylo ze začátku opravdu hodně těžký, protože jistotu jsem neměla a nechtěly jsme ani ublížit autu, takže jsme opravdu jezdily hodně pomalu. Když jsme v roce 2009 nastoupily do celé série sprintů, naše první meta byla porážet ženské. To se po čase vedlo a pak už jsme řekly, že bychom chtěly porazit i chlapy. A máme další metu a to je umístit se dobře v Ladies Trophy v Evropě.
Kromě titulu ve sprintrallye jste byla vyhlášená i nejlepší automobilovou závodnicí v Česku napříč soutěžemi. To potěší, ne?
To se povedlo. Potěšilo nás to, ale víc nás potěšil titul mezi chlapama.
Blahopřáli k titulu?
Blahopřáli. Někteří se možná museli trochu přemlouvat, ale blahopřáli (směje se). Ale my jim taky. Byl to výborný souboj.
Co obnášelo učit se v začátcích za pochodu?
Třeba jsme nevěděly, jak do rozpisu psát začátky. Nejde jen o rozpis, ale i o to, aby se řidič naučil poslouchat spolujezdce. To všechno vyvíjíme dodneška.
Měly jste i nějakou havárii?
To jsme jeli s tátou. Já byla spolujezdec. Táta mi chtěl ukázat, jak se to dělá a řídí, a otočil to na střechu. Jinak já jednou vyjela s Polem do lesa a každý rok mám v průměru jedno odpadnutí, že sjedu do škarpy a nemůžu
vyjet.
Člověka otočení na střechu neodradí?
Tam se nic nestalo. To jsme jen otočili na střechu a skončili zase na kolech. Jen to chtělo nový lak.
Nicméně, řada havárií v rallye skončila tragicky. Jak to berete?
Za tu dobu, co závodím, už jsem toho pár zažila. I pár mých dobrých kamarádů. Je to rizikový sport. Není jediný. Je jich spousta.
Hodně závodů jste odjela i se svým tátou. Jaké to je?
Většinou to probíhá tak, že už při tréninku se pohádáme (směje se). Ale závody jsou pak docela v pohodě. Motivuje mě to. Dokázal mě hodně posunout a hodně mě naučit. Teď zase učím já jeho. Táta je dravec. Odmala hrozný fanda do rallye a motor, který mě k tomu dotáhl. Jinak podporu v rodině máme v tom smyslu, že nám mamka popřeje, ať se nám nic nestane, ale že by nás v tom podporovala, to zase ne. V tomhle jsme rozdělení na tým A a tým B. Já jsem s tátou a mamka s bráchou, kteří stojí proti nám, kdy už skončíme. Máme ale ještě nějaké cíle, kterých chceme dosáhnout.
Letos už se s ním nesvezete, ne?
Je to tak. Zatím jsme si stanovili plán, že budeme jezdit jen s Karolínou Jugasovou, protože chceme jet společnou Evropu.
V posádce jste dvě ženy. Bavíte se o autech?
Bavíme se o závodech a vlastně i o závodních autech.
Takže mercedes, který projede kolem, nerozebíráte?
To ne. Mám vysněná závodní auta, ve kterých bych se chtěla svézt, ale všechno má svůj čas.
Letos končíte ve sprintech, co vás čeká?
Zaměříme se na mistrovství republiky - dvoudenní závody. Pojedeme Šumavu, Krumlov a tak dále. Z těch evropských jsme jely Jänner rallye, pojedeme do Belgie, Barum rallye a rádi bychom na Korsiku. Když by se sehnal potřebný budget, možná bychom vyrazili i do Řecka.
Jak se shání finance na rallye?
Těžko.
I když přijde ženská posádka?
Máme spřízněné firmy, se kterými spolupracujeme. V cizích nemáme moc úspěch.
Titul teď nepomůže?
Už máme docela dobré výsledky. Býváme i v televizi. V časopisech. Nevím proč. Tohle asi ještě neumíme, i když výsledky docela máme.
