Ve vašem druhém kole bylo vidět, jak vítr zesílil. Předpokládám, že hlavně kvůli toho jste ve druhém kole ztratil tolik času.
Kde vznikla ztráta, to teprve vyhodnotíme, ale je pravda, že v takovýchto podmínkách, kdy fouká každou minutu jinak, je to trošičku loterie, komu zrovna fouká. Asi byla chyba v tom druhém pull upu, že byl trochu vyšší. Čím výš v tomhle silném větru jste, tím fouká silněji a ztrácíte víc času. To nám asi uškodilo, pak nám o dvě desetiny utekl i lucky looser. Takže tragédie, další měsíc máčení se ve vlastní šťávě, než přijde další závod v Japonsku.
Těsně předtím, než jste se do závodu vydal, začalo ve Spielbergu sněžit. Co jste si v tu chvíli pomyslel?
Říkal jsem si, že budeme mít dobrý teploty na motoru, asi to bude dobře chladit (smích).
Dá se během závodu se sílícím větrem něco dělat?
Nedá. Zavolají vás do tratě a letíte. Mně to psalo nějakých 10 m/s (povolená hranice je 15 m/s), což už je opravdu silný vítr, který se navíc měnil, točil. Je to loterie, ale kvůli tomu jsou tyhle venkovní sporty zajímavé. Nicméně i já bych chtěl mít občas štěstí. Jsou tady lidi, kteří se s o tři sekundy horším časem dostali dál.
Francouz Ivanoff, se kterým jste byl ve dvojici, zaletěl hodně slušný čas 58:272, byl jste nervózní?
Možná trochu. V rádiu jsem slyšel, jaký zajel Nicolas čas a věděl jsem, že je dobrý ale ne zas tak super. Jediné, co jsem chtěl, byl čistý let bez chyb, což jsem si taky myslel, že jsem letěl. Nakonec byl ten čas ale hrozný.
Do Spielbergu přijelo Martina Šonku a Petra Kopfsteina podpořit několik desítek českých fanoušků.
Až tak hrozný nebyl, podobně letěli i Matt Hall nebo Hannes Arch...
To je pravda, v porovnání se sobotou to byly špatné časy, ale to je jiný den, jiný tlak, jiný vítr. Nedá se to porovnávat. Viděl jsem, jak kolem chodí mraky a nasávají vzduch pod sebou, což byl přiznat toho, že bude foukat silný vítr a že se bude měnit. Pak je to opravdu loterie. Před startem jsme si mysleli, že máme dobrého soupeře, protože nás tady nikdy neporazil. Ale já to tak mám s Nicolasem vždycky. V kvalifikaci ho porážím, ale v závodě to neklapne.
Nezažíváte tak trochu déjà vu?
Je to tak, zase nemám úplně dobrý začátek sezony, stejně jako loni (Šonka v loňské sezoně bral v prvních dvou závodech 10. místo bez bodu). I když dneska máme alespoň nějaké dva body, to je ale samozřejmě slabá náplast. Zatím je sezona v pytli, ale i další rychlí lidé jako Matt Hall, se kterými jsme doufali, že budeme bojovat o bednu, dělají chyby. Stejně tak Jošihide Muroja. Místo abychom toho využili a získali si bodový náskok, tak se plácáme taky vzadu. Takže tragédie.
Co se dá zlepšit do příštího závodu v Japonsku?
Počasí, aby byly férové podmínky. Ale jednou to pomůže jim, jednou nám. I když nepamatuju, kdy by nám počasí pomohlo (smích). Jednou to přijde. Na letadle moc dělat nebudeme, protože odsud letí rovnou do Japonska, takže se na to jenom mentálně připravit a hodit první dva závody za hlavu. V Japonsku musíme zase zkusit letět co nejrychleji.
Tamní trať vám vyhovuje?
Tu letošní jsem zatím neviděl, nechtěl jsem si s ní míchat hlavu před závodem. Teprve teď se na ni začnu dívat. Ale loni byla spíš taková rovná s jedním esíčkem uprostřed. Nelíbila se mi, protože hrozně záleželo na výkonu letadla. Doufám, že ji udělají techničtější a že si trochu zakniplujeme.
Závod v Čibě je naplánován na začátek června. Co budete ten měsíc a půl dělat?
Nebudu úplně doma, doufám, že začnu trénovat akrobacii. Letos nás totiž ještě čeká mistrovství Evropy v kategorii unlimited v srpnu na domácím letišti v Moravské Třebové. A tam chci být. Air Race je teď samozřejmě číslo jedna a tohle je v ústraní, ale teď snad budu mít příležitost trochu potrénovat. Čekají mě i závody na jetsurfu a fyzická příprava. Zkusím si vyčistit hlavu a připravit se na Japonsko.
