V polovině října loňského roku byl Martin Rubeš na Světovém poháru ve švýcarském Bernu a na konci měsíce už byl „nepoužitelný“. „Asi jsem někde snědl nějaké špatně upravené maso v restauraci, myslím, že tatarák nebo něco takového, a tam byla nějaká bakterie, která mi napadla dovnitř do těla,“ vzpomíná.
Následně začal dlouhý proces. Lékaři dlouho nemohli zjistit, co mu je, a až později se zjistilo, že nejpravděpodobnější je verze s masem. „Nasadili mi na to protilátky.“
Bolestí se nemohl hýbat
Neznámá bakterie mu napadla všechny klouby, kotníky, kolena, lokty, zápěstí. „Byl jsem úplně mimo a musel být i týden v nemocnici, když jsem byl celý oteklý, bolelo to, nemohl jsem se hýbat,“ říká Martin Rubeš.
Trvalo to dlouho. Velmi pomalu začal v polovině února s pohybem. Od března to bylo lepší, ale pořád nebyl dobrý. „Musel jsem pomalinku začít něco dělat, aby si tělo zvyklo na to se hýbat. Do té doby jsem jen chodil, seděl nebo ležel. Nemohl jsem nic dělat.“
Pomalý, pozvolný začátek
Pomalu se začal rozhýbávat, chodit na tréninky, kde se lehce proklusnul, protáhnutí a lehké posilování. „Začal jsem velmi pomalu,“ prozrazuje karlovarský šermíř.
V polovině března jel na zkoušku na závody do Olomouce. „Jen to zkusit, jak to dopadne, byl jsem pod prášky a zatejpovaný,“ vysvětluje.
A možná i proto, bez stresu o výsledek, skončil třetí, ale: „Všichni reprezentanti, co jsme, byli na soustředění v Německu. Konkurence byla o dost menší než na normálním turnaji,“ nepřeceňuje výsledek.
V Budapešti dobrý pocit
Od té doby začal trénovat více, pomalu zvyšovat své dávky a za čtrnáct dní byl Světový pohár v Budapešti. Tam skončil osmdesátý z 260 startujících. „Cítil jsem se tam dobře, jen jsem narazil na kluka, který měl výsledky a trénoval celou sezonu. Porazil mě, to se dalo čekat. Přesto jsem odjížděl s dobrým pocitem, vždyť jsem skončil osmdesátý po čtyřměsíčním nic nedělání,“ pochvaluje si Martin Rubeš.
Týden po týdnu se jeho stav zlepšoval. Rubeš zvyšoval tréninkové dávky, ale pořád to nebylo ono.
Na začátku května byl Světový pohár v Paříži. „Tam jsem byl úplně mimo a nebylo to zdravotní. Prostě, jak jsem měl tréninkový výpadek, byl jsem na tom špatně. Dopadl jsem hrozně,“ komentoval sto padesáté místo.
Třetí na republice
Pořád se cítil zdravotně lépe a lépe, trénoval a následovalo mistrovství republiky. Tam prohrál s Jiřím Beranem v semifinále. „Po boji, pořád jsme se tahali, prohrával jsem 12:11 a udělal útok, který jsem netrefil a nakonec prohrál 15:12. Skončil jsem třetí,“ uvádí Rubeš.
Druhý den se šermovaly družstva. Lokomotiva Karlovy Vary postavila tým, kromě Rubeše, složený z veteránů. „Skončili jsme pátí, bylo to super. V souboji o čtyřku jsme prohráli o dva zásahy, škoda.“
Potom se už kolotoč rozjel na plné obrátky, ač Rubešovi stále do optimálního stavu něco scházelo. Následoval Grand prix Světového poháru v Kolumbii v Cali, kde skončil nakonec patnáctý. Ve skupině měl bilanci čtyř vítězství a dvou porážek, těsných v prodloužení. „Cítil jsem se dobře,“ pochvaluje si.
Svěťák v Kolumbii dobrý
Následoval duel o postup do čtyřiašedesátky. „To jsem nakonec vyhrál, ale po boji,“ přiznává Rubeš.
Tím postoupil do hlavní soutěže. To bylo až druhý den, a tak odpoledne a večer využil pro procházku po městě a: „Zrovna se hrálo finále Ligy mistrů ve fotbale a díky časovému posunu jsme ve dvě odpoledne koukali na Ligu mistrů. Fandil jsem Realu a naštěstí potom byl šťastný, protože vyhrál,“ směje se Martin Rubeš.
Finále Ligy mistrů dopingem
V následné šermířské hlavní soutěži, snad i díky fotbalovému dopingu, dostal Rubeš v prvním zápase za soupeře o rok mladšího Itala Frederico Vismara, s nímž se zná velmi dlouho, začínali spolu a potkávají se od kadetů přes juniory až do seniorů.
S ním také v roce 2016 prohrál o postup do šestnáctky na mistrovství světa juniorů. „To mě tenkrát hodně mrzelo, šermoval jsem tam dobře, jen ten jeho styl mi moc nevyhovoval,“ vzpomíná Rubeš na duel před dvěma roky.
Proto si nyní v Cali říkal, že to bude opět boj a že jej musí porazit a oplatit mu hořkou porážku. „Nakonec to vyšlo, vyhrál jsem 15:11, samozřejmě po boji. Byl jsem megašťastný,“ přiznává.
Postupoval poměrně hladce
Tím pádem postoupil do dvaatřicítky a šel na Němce Fabiana Herzberga, s nímž má dobrou bilanci, a to i na tréninku, když jezdí Češi na kemp do Německa. „Vím, jak na něj. Vyhrál jsem s přehledem 15:8 s tím, že jsem už vedl 14:5 a začal vymýšlet blbosti,“ prozrazuje Martin Rubeš.
Postoupil tak do šestnáctky, kde jej čekal o rok starší Španěl Yulena Pereiru. S ním měl úplně opačnou bilanci, ze sedmi vzájemných zápasů sedm prohrál, jediný soupeř, v celém seriálu Světových pohárů, s nímž má tak špatnou bilanci. „Vůbec nevím, co s ním mám dělat,“ posteskl si Martin Rubeš.
Zkoušel tedy všechno možné a nyní úplně změnil styl a ze začátku mu to i vycházelo, vedl už 4:1 a 7:5, ale následně Španěl otočil. „Předtím jsem byl v obraně a nyní zaútočil. Jenomže jsem minul a ještě omylem vrazil do soupeře a to se nesmí. Rozhodčí se šel podívat na video, udělil mi druhou žlutou a červenou kartu. Ze stavu 7:8 jsem najednou, po dvou zásazích, prohrával 7:10 a to už mě rozhodilo. Potom jsem dostával přes párky a prohrál 11:15,“ popisuje karlovarský kordista.
Snad už přijdou lepší časy
Přesto. „Super mega. Odjížděl jsem s pocitem, že jsem se vrátil zpátky mezi elitu, kam si myslím, že patřím. Těšilo mě, že po celé sezoně v háji, jsem dokázal, že na to mám,“ raduje se.
Nyní si Martin Rubeš užívá volna do konce srpna, ale samozřejmě chodí do posilovny a pracuje na fyzičce. Potom už najede na normální trénink. „Snažím se být co nejvíc s kamarády, na výlety, do bazénu a hodně se učím,“ dodává karlovarský šermíř Martin Rubeš.
