Současný nedostatek talentů v českém sportu se prý musí přečkat, řekl také v rozhovoru a dále mluvil o svém bratru Petrovi, který je nyní na hokejovém šampionátu ve Švédsku.
Sledujete hokejové MS?
Ano. A snažím se být i s bráchou v kontaktu. Mám radost z toho, že se dostal na soupisku.
Co říkáte na dosavadní výsledky?
Jako fanoušek s tím nejsem spokojený. Nelíbí se mi to. Na druhou stranu bych to hodnotil spíš až po skončení, teď je to předčasné.
Pomohou týmu aktuální změny?
Pevně doufám, že ano.
Krize. Nemusíme mluvit jen o hokeji, ale zmínit se dá i klasické lyžování a řada dalších sportů. Český fanoušek byl zvyklý na medaile, přitom třeba na MS v klasickém lyžování už dvakrát po sobě nebyla. Co je u nás v současnosti problémem ve sportu?
Z mého pohledu nedostatek špičkových trenérů mládeže. Jako jsou lidé, kteří se věnují mládeži a dávají tomu všechno, ale v tomto mezidobí si bohužel ti absolutně nejschopnější lidé většinou najdou jinou práci, která je lépe hodnocená. Trenérské řemeslo je především u mládeže finančně podhodnocené. Takže u těch lidí, kteří to dělají - a nerad bych se jich dotknul - by kvalita mohla vzrůst.
Čili před lety byla kvalita vyšší?
No hlavně možnosti byly za minulého režimu větší. Vždyť sport byl výkladní skříní. A bylo tam lákadlo, že i když třeba práce nebyla moc dobře placená, tak jste se podívali do zahraničí. V dnešní době takovým benefitem nikoho neohromíte a to si myslím, že je spolu s tím, že sportuje méně lidí, problém. Protože čím méně mladých bude sportovat, o to menší bude procento extrémních talentů. Statistika tedy mluví proti nám.
Není to alarmující situace?
Alarmující... Vždycky se říká, že nikdy není tak zle, aby už nemohlo být hůř. Je to o životním stylu. A hektického stylu se také lidé nabaží. Na druhou stranu já ve svém okolí vidím dost lidí, kteří sportují. A sportující člověk přivede snáze své děti ke sportu, než kdyby nesportoval. Teď začíná být sport trendem. Takže podle mě jsou to takové vlny a neviděl bych to tak tragicky. Možná nás ještě pár špatných let čeká, ale pořád tady jsou schopní lidé. Největší problém je v tom zaplatit je.
Je fakt, že v tuhle chvíli praskají školky ve švech, takže silná generace, která tady byla a do níž třeba vy patříte, zase přichází?
Ano. V těchto ročnících výhledově vidím i svého syna Sebastiana (6) a dceru Sandru (3). V horizontu zhruba deseti let přijde zase jedna velmi početná generace. A z většího počtu se vždy talentů najde víc. Neviděl bych to tedy jako tragédii.
Na druhou stranu, pokud nebudou výsledky, nebudou ani peníze. Sponzoři slyší na úspěchy.
Možná. Ale zároveň také reagují na špatnou mediální prezentaci, která je i v rámci svazu a různých politik. A kolikrát bych řekl, že i mnohem více než na výsledky. Každý schopný byznysmen ví, že pokud je produkt kvalitní a bude za ním dobré zázemí, tak pochopí, že se nedaří každý rok.
Shrnu-li to, tak podle vás musí být sport více podpořen penězi?
Ani bych neřekl, že by tam mělo být více financí, ale dbát na rozdělení a udělat nutné strukturální změny, aby to začalo fungovat. Protože já si stejně myslím, že s těmi penězi, které teď ve sportu jsou, se dost plýtvá. Když se tedy zlepší celkově organizace, udělají se nutné manažerské změny, tak to pomůže. V tomto směru jde v současnosti například český olympijský výbor. A kdyby se toho chytli i další, tak by to mělo přinést zlepšení. Nevěřím tomu, že i když by bylo ve sportu o několik miliard víc, že by se začalo vyhrávat.
Zmínil jste olympijský výbor, příští zimní sezonu budou hry v Soči. Budete bojovat o účast?
Jet na další olympijské hry, to je mým snem. A vždy jsme měli sen i s bráchou, abychom se společně podívali na olympiádu. A teď, když má výborné výkony v KHL a celkem slušně se i prezentoval v reprezentaci, by on šanci mít měl. Pokusím se tedy zabojovat i já. Domlouval jsem se s reprezentačním trenérem. Ten mi řekl, jakou má představu a jaké požadavky na mě bude mít. Je to jen na mně, abych po letošní sezoně, která se mi výrazně nepovedla, ukázal, že to byla výjimka.
