„Je to neskutečné. Nenapadlo by mě, že se v mém věku něco takového může stát a nikdy jsem ani nic takového nezažil. Podle mě se to dlouho nebude opakovat. Hrozně mě to hřeje u srdce,“ září Haleš.
Z finálového utkání proti švédskému celku Rig Umea IBF byl podle svých slov hodně nervózní. „Byl to nejtěžší soupeř, proti kterému jsme na turnaji hráli. Byli to sice junioři, ale hráli fakt dobře. Bál jsem se, abych zbytečně neinkasoval,“ popisuje Haleš.
Po celou dobu turnaje se v brance střídal s parťákem Jakubem Levínským. Jako mladší z dvojice dostal přednost hned v prvním zápase s Chomutovem, ale Sokol jej prohrál 2:3.
„To pro nás bylo velké zklamání. Chomutov hraje první ligu a nikdo nečekal, že s ním prohrajeme,“ ohlíží se za vstupem do turnaje Haleš. Potom už to ale byla jízda. Pardubičtí florbalisté vyhráli následujících sedm utkání v řadě včetně finálového a zaslouženě si na krk pověsili zlaté medaile.
„Postupem turnaje jsme se rozehrávali. Před ním jsme navíc strávili společný čas v Krkonoších na soustředění a taky jsme byli hodně pohromadě mezi zápasy na turnaji v Praze. Semkli jsme se a bylo to vidět,“ pochvaluje si Haleš.
Zpravodajstvíz finálového dne Czech Open |
Ve dvou z pěti zápasů navíc vychytal čisté konto, a to v osmifinále proti Rubene (8:0) a v semifinále proti Chomutovu (7:0).
„Všichni makali, jak měli. Nuly už pak přišly samy, ale asi budou drahé. Do kasy už jsem něco dával za první zápas v áčku, pokladník mi však určitě ještě něco napočítá také za asistenci a nejlepšího brankáře. A levný podle mě nebude ani tenhle rozhovor,“ smál se Haleš.
