"Bylo to také hodně složité, trvalo to skoro půl roku, než jsme si fakta o kariéře Františka Markvarta ověřili,“ pokračoval Marek
Marek tvrdí, že závodník dodal velký fascikl dokumentů, potvrzujících 40 let závodní činnosti. Ale to nestačilo. „Fakta nám také potvrdil autoklub, který jezdcům vystavuje licence a vede záznamy o rallye či závodech do vrchu,“ řekl Marek.
Plzeňan za kariéru absolvoval 25 závodů do vrchu a dvě stovky rallye, celkem přes 90 tisíc rychlých kilometrů. „Měl jsme starost dokladovat asi tři sezony. Sháněl jsem startovní listiny, výsledky, novinové zprávy a další tiskoviny. Nakonec se mně to podařilo,“ usmíval se František Markvart.
Zástupce pelhřimovské agentury dokonce prohlásil, že má závodník zřejmě šanci i na zápis do slavné světové Guinessovy knihy rekordů. „Nemůžu sice mluvit za její tvůrce, ale pokud jsme se ptali kolegů, zpracovávajících rekordní údaje z dalších zemí, nikdo o ničem podobném nevěděl,“ vysvětlil Marek. „Ovšem to už záleží na panu Markvartovi, zda bude kontaktovat vydavatele guinessovky.“
První byla octavia
Rekordman v počtu automobilových sportovních sezon poznal na vlastní kůži prakticky všechny modely škodovek, s nimiž se dalo závodit. Premiérový start absolvoval za volantem Škoda Octavia TS v roce 1966.
„Byla to Festivalová rallye v Karlových Varech. Měla jedinou erzetu přímo ve městě. Startovali jsme u hotelu Richmond a cíl byl u Imperiálu. Tedy spíše to byl závod do vrchu,“ vzpomíná Markvart. „Auto jsem měl vypůjčené od táty. Jak byl na mě hodný, to si uvědomí jen ten kdo ví, jakou cenu tehdy auto mělo. Nalepil jsem startovní číslo, udělal pár úprav a už jsem startoval.“
Plzeňan pokračoval modelem 1000 MB a s dalšími auty s motorem vzadu po legendární kupé 130 RS. „To už byl opravdový závoďák. Ale všechny závodní vozy jsem si připravoval sám, vlastníma rukama. Strašně mě to bavilo,“ řekl vystudovaný elektroinženýr.
Haváriím se nevyhnul
Automobilové sportovní podniky nejsou jen sláva, ale také často hodně smutku. To když auto selže nebo když přijde karambol. Těm se nevyhnul ani Markvart.
„Největší malér jsem měl při Rallye Košice, tehdy podniku československého federálního mistrovství. Startoval jsem se stotřicítkou eresou. Ránu jsme dali opravdu pořádnou. Auto bylo úplně na odpis, zbyly jen karburátory,“ konstatuje jezdec.
„Ale hodně jsme pomuchlal i stodvacítku v Českém Krumlově. To taky stálo zato.“
Vždy byl dobrodruh
Od malička jej lákaly dobrodružné sporty spojené s rychlostí, začínal se sjezdovým lyžováním, zkoušel windsurfing. Touha po rychlosti jej drží stále. V pátek odpoledne se postaví na start Rallye Český Krumlov. Pojede zase se škodovkou, tentokrát
to bude fabia. „Pořád mě závodění baví. Dřív to byla ta touha po dobrodružství, teď je to báječný relax po manažerské práci,“ doplňuje František Markvart.
