Když dojela do cíle, nejdřív zavrtěla hlavou, jako kdyby sama nevěřila, co se právě stalo.
Na třetím úseku ženské štafety biatlonistek Markéta Davidová deklasovala své soupeřky. Byla o půlminuty rychlejší než druhá Vita Semerenková.
České kvarteto vytáhla z dvanáctého místa na čtvrté, a hlavně díky ní poté Eva Puskarčíková mohla bojovat o třetí příčku.
„Doufám, že to vyjde. Evičce věřím, snad se nebude tolik bát z toho kopce, dneska to tam bylo těžké. Uvidíme, na co to bude stačit,“ povídala.
Stačilo to na třetí místo, kterým se Češky po necelých dvou letech vrátily na stupně vítězů Světového poháru.
A radost mohla propuknout naplno.
Proč jste kroutila hlavou? Nevěřila jste tomu, co jste dokázala?
Ne, spíš už jsem nemohla. Už jsem toho měla dost a mrzelo mě, že jsem tu Justine (Braisazovou, Francouzku jedoucí na třetím místě) ještě trochu nesjela a předávala jsem to s dírou. Kdybychom přijeli nastejno, bylo by to pro Evču určitě lepší.
JEĎ. Markéta Davidová předává štafetu v Oberhofu Evě Puskarčíkové.
I tak to poté zvládla perfektně. Ale co vy? Na svém úseku jste byla o půlminutu rychlejší než druhá Semerenková. O minutu jste stáhla vedoucí Němky.
Hodně mi pomohla ta bezchybná střelba, bylo to dneska na střelnici hodně těžké, chybovalo se. To mi určitě pomohlo a pak jsem měla skvěle připravené lyže. Snažila jsem se nahnat vteřiny z kopců, kde se holky hodně bály.
Na trati jste si to užívala?
Zas tak jsem si to neužívala, protože to bolelo. Ale jsem za to strašně ráda.
Předjela jste osm soupeřek. Nemusela jste používat blinkry při předjíždění?
Snažila jsem se je objet co nejkratší cestou, protože ve vedlejší stopě to bylo vždycky zapadané a jelo se tam pomaleji. Možná jim to nebylo příjemné, když jsem jim tam vždycky vjela, ale pro mě zase nebylo příjemné jet v hlubokém sněhu. (smích)
Ten váš výkon připomněl výkony Gabriely Koukalové, která ve štafetách byla rovněž schopna stahovat obrovské penzum času.
To mě určitě těší, ale z jednoho závodu bych nedělala… nebo ráda bych, aby to tak bylo pokaždé, ale nemusí to tak být. Uvidíme, ráda bych tyhle výkony potvrzovala častěji a neměla to jak na houpačce nahoru a dolů.
Hodně vás v závodě podržela čistá střelba.
Snažila jsem se myslet na to, co mám dělat a co umím. Vím, že ve stíhačce ty rány byly nahoře a říkala jsem si, že na tom terči musím zastavit a nesmím ho přejíždět. Povedlo se. Vestoje u mě stálo i trochu štěstí, protože to byly určitě těsnější rány.
Pomohlo vám, že jste do závodu vstupovala až z dvanáctého místa? V podstatě bez tlaku?
Určitě. Snažila jsem se jen dělat, co mám. Nekoukat na štafety a jet si svůj závod. Snažila jsem se to brát, jako kdybych jela sprint.
To byste ho možná vyhrála.
No, to nevím. (smích) Podmínky jsou pokaždé jiné, dneska se strašně špatně střílelo. Ta naše střelba – jedno trestné kolo je ještě dobrá v tom poměru. Všem se nám to povedlo.
A vy máte první stupně vítězů se štafetou.
Je to super. Když člověk může tu radost sdílet, je to vždycky lepší.
Třetí jste byla na úvod sezony ve vytrvalostním závodu. Teď i se štafetou. Co je lepší?
Oboje má něco do sebe, ale ta společná radost je vždycky větší. Povedlo se to všem a člověk nemusí mít strach, že se to jedné povedlo a druhé ne. Myslím, že nás to zase i trochu stmelí.
O to lépe se vám bude odjíždět do Ruhpoldingu, je to tak?
Jo, vždycky se z té štace odjíždí líp, když se vám ten závod povede. Čeká nás tam další štafeta a myslím si, že když budeme do šestky, můžeme být vždycky spokojené.
