Měli za sebou 284 kilometrů, deset jich zbývalo.
Na závodě Milán-San Remo se cyklisté blížili k posledním stoupání dne na Poggio, po němž následoval sjezd do cílového San Rema.
Mark Cavendish jel spolu se všemi favority v přední části balíku, pro závěr závodu měl perfektní pozici. Směle mohl pomýšlet na druhé vítězství na tomto závodě.
Stačila vteřina a všechno bylo jinak.
Za jedním z kruhových objezdů se cyklisté kvůli dopravnímu ostrůvku rozdělili na dvě poloviny, když se najednou uprostřed objevil Cavendish.
„Věděl jsem, že půjdu k zemi už vteřiny předtím, než se to opravdu stalo. Připravil jsem se na to a možná i díky tomu nejsou má zranění vážnější,“ popisoval.
Tvrdý náraz do žluté bariéry ho vymrštil z kola. Ve vzduchu britský cyklista udělal salto vpřed a tvrdě dopadl na záda.
„Brutální, šílený, neuvěřitelný,“ psal o jeho pádu zahraniční tisk.
„Cav je ale v pořádku, nemá žádná vážnější zranění, dokonce už s námi opět žertoval,“ ujišťoval hned po závodě na Twitteru týmový lékař Jarrad Van Zuydam.
Mýlil se.
Brit si při pádu zlomil páté žebro, k tomu si poškodil vazy v kotníku. Jeho annus horribilis, tedy hrozný rok, tak dál pokračuje.
Když auta brzdí sama
Pro „Manxmana“, jak se Cavendishovi přezdívá, to byl už třetí těžký pád tomto roce.
Jeho závodní bilance je doslova tristní, a to přitom sezonu zahájil skvěle, když na Dubai Tour vyhrál v únoru etapu a v Ománu dojel druhý.
Jenže pak se vše zbortilo.
Na etapovém závodu v Abú Zabí neujel ani kilometr, když se v neutralizované zóně válel po zemi.
Příčina? Vskutku bizarní!
„Neviděl jsem, jak se to stalo, ale slyšel jsem, že místní auta mají automatický brzdný systém. Když se cyklisté k autu příliš přiblíží, auto zabrzdí,“ popisoval Mark Renshaw, týmový parťák Cavendishe.
Měl pravdu. V neutralizované zóně totiž zničehonic před cyklisty zastavilo auto ředitele závodu. A Brit byl mezi těmi, kteří nestačili dobrzdit.
„Auto zastavilo samo od sebe. Večer ten systém deaktivujeme ve všech autech, abychom neriskovali, že se to stane znovu,“ sypal si pak popel na hlavu ředitel závodu Stefano Allocchio.
Cavendish tehdy spadl na stejné rameno, které si zlomil na loňské Tour a také na Tour v roce 2014. K tomu si navíc přivodil lehký otřes mozku. Závod pro něj skončil ještě před oficiálním startem.
Takové malé déjà vu prožil britský cyklista o tři týdny později na Tirrenu-Adriatiku. V úvodní týmové časovce spadl v 55kilometrové rychlosti poté, co vjel zadním kolem do díry na silnici. Se zakrváceným obličejem a potrhaným dresem sice dojel do cíle, jenže mimo časový limit.
V nemocnici se poté dozvěděl, že si zlomil sedmé žebro na pravé straně.
„Kdy tohle skončí?“ ptal se na svém Instagramu. „Štěstí teď není na mé straně, je frustrující, že jsem zase spadl,“ lamentoval.
To ještě netušil, jak dopadne na Milán-San Remu.
Za Merckxovým rekordem
Cavendishovy problémy přitom začaly už před loňskou Tour, kdy se pral s mononukleózou a netušil, jestli se vůbec ve Francii objeví.
Stihl to, jenže ve čtvrté etapě si po nechvalně známém kontaktu s Peterem Saganem zlomil lopatku a Tour záhy pro něj skončila.
Kvůli následnému Saganově vyloučení mu chodily dopisy a e-maily rozezlených fanoušků. „Každý má právo na svůj názor, ale vulgární komentáře a výhrůžky si nezasloužím. Ani moje rodina. Nechme to na profesionálech, aby vše posoudili a rozhodli,“ vracel se k incidentu britský jezdec.
Mark Cavendish v cíli čtvrté etapy loňské Tour de France.
Sám přitom velice litoval, že v Tour nemohl pokračovat. V mysli má stále Merckxův rekord v počtu výher na Tour, ke kterému mu chybí čtyři triumfy. Tak famózním spurterem je!
V minulosti se o něm říkalo spousta věcí. Že si ve spurtech nebere servítky, že je trochu namyšlený a lehce popudlivý. Že by bez svého spurterského vlaku nevyhrál na Tour ani třetinu etap.
„Půlka pelotonu mě nesnáší,“ směje se.
Svou první výhru ve Francii slavil už před deseti lety, o rok později zvládl vítězně dokonce šest etap. Francouzský list L´Equipe o něm napsal: „Je nejlepším spurterem historie.“
Jenže přišel útlum. V roce 2014 žádná vítězná etapa, o rok později pouze jedna. Experti o něm tvrdili, že je za zenitem. Že už ve Francii nic velkého nedokáže. Jenže on přijel v roce 2016 na Tour a vyhrál na ní čtyři etapy…
„Je vtipné, že když na Tour prohraju dva spurty, měl bych ukončit kariéru, zatímco když někdo jiný vyhraje jednu etapu, hned mu to mění kariéru,“ divil se.
Nikdo další z rychlých mužů současného pelotonu se mu v počtu triumfů na Tour ani neblíží – Marcel Kittel má o 16 vítězství méně.
I proto je Cavendish nejlepším spurterem své generace a jedním z nejlepších vůbec.
Nyní je mu dvaatřicet, kariéru plánuje ukončit v roce 2020 po olympiádě v Tokiu. Stále má dost času, aby Merckxovo jméno alespoň z jedné historické tabulky vymazal.
„Jeho rekord mě samozřejmě láká. Když jsem začínal kariéru, ani bych si nedovolil snít, že by mě někdy mohli zmiňovat v souvislosti s Eddy Merckxem. A ani dnes tady nemohu sedět a porovnávat se s ním. Teď ale udělám všechno pro to, abych se vrátil co nejdřív to bude možné,“ říká nyní po pádu na Milán-San Remo.
Návrat je naplánován na květnový závod Kolem Kalifornie. „Je to až za šest týdnů, takže by to mělo být v pohodě. Nevím sice, v jaké budu formě, ale zdravotně bych měl být v pořádku. A kdybych se náhodu nestihl vrátit v Kalifornii, měl bych být do Tour v pohodě,“ věří.
Povede se mu to?
