„Je to euforie. Vyhrát a ještě k tomu doma. Nemám slov,“ radoval se Marek Bräuer, pro něhož to je druhý titul v kariéře. Vítkovičtí muži jich vybojovali celkem sedm.
ZPRAVODAJSTVÍze superfinále |
Marku, dal jste ve finále dva góly. Cítil jste střeleckou formu?
V sobotu jsem si psal s kamarády, že cítím v kostech, že bych alespoň jeden gól dát mohl, protože mi to docela lepilo. A ono to lepilo. Užívám si ale hlavně titul, ty dva góly jsou bonus navíc.
Utkání bylo napínavé až do konce. Hráli jste opatrně, zezadu. Byla to taktika?
Když rozhoduje jeden zápas, tak je to strašně těžké. Jedno utkání je hodně svázané. Týmy to nemůžou otevřít jako v sérii, kde, když jednou prohrajete, se zase tolik neděje. Ze začátku byl zápas opatrný, ale o kapánek jsme byli lepší.
Věřil jste po tom vašem gólu, kdy soupeř už hrál bez brankáře, že je hotovo?
To ano. Na lavičce jsme si tím byli jistí všichni. Už jsme to i tak nějak slavili a najednou nás Honza Natov tím svým gólem trošku zmrazil.
Otřáslo to s vámi?
Ano. Navíc po loňské zkušenosti, kdy jsme my srovnali úplně na konci. Všem nám to problesklo hlavou. Naštěstí jsme to udrželi.
Byl pro vás motivací i Pohár mistrů, který by se příští rok v lednu mohl hrát v Ostravě?
Prý se v Ostravě hrát bude, takže se už můžeme těšit. Třeba chytneme Falun a dostaneme pěkný kolotoč... Ale ne, zkusíme zabojovat i tam.
Jaké budou oslavy?
Velké, dlouhé a těžké...
