"Jen doufám, že svaz nedá nějaký nesmyslný limit," rýpnul si.
Už letos měl šanci startovat na světovém šampionátu v Helsinkách. Při své dubnové maratonské premiéře zaběhl ve Wroclawi čas 2:17:47 hodiny a o 13 vteřin pokořil limit Mezinárodní atletické federace.
Cesta do Finska, kde by ho jeho výkon zařadil na 23. místo jako sedmého Evropana, se ale nekonala. Za kritériem českého svazu zaostal. Měl smůlu, pouze maratonci měli domácí limit ostřejší.
"Trošku mě to mrzelo, ale už jsem to skousnul," pronesl Krupička. "Víc bych raději nekomentoval. Když jste z Ústí a nikdo vás nezná, máte to těžší."
Příprava na maraton mu však pomohla. "Šoupla mě výš, běhám rychlejší časy," pochvaloval si Krupička.
I díky tomu zase proháněl vrchařskou elitu. Ale vysněné medaile na evropském šampionátu se nedočkal.
V Rakousku na úpatí Grossglockneru doběhl pátý, i když se na stejné trati oproti loňskému závodu zlepšil o dvě minuty. Tehdy mu pomalejší čas vynesl třetí místo.
"Medaile ležela vysoko, ale i tak jsem trošku zklamaný. Cenný kov mi chybí," podotkl závodník Saucony Teamu, který má doma evropský bronz z předloňska. "Vím, kde jsem udělal chybu. Chtěl jsem být lehký, upravil jsem si stravu, ale pak mi v kopcích chyběla síla."
V závodech Grand Prix však na stupních vítězů nechyběl. Postavil se na ně třikrát a v konečném součtu prestižního vrchařského seriálu získal bronz. Stejně jako předloni.
"Před sezonou jsem myslel o příčku výš," prohlásil nejlepší český vrchař, jeho předstihl pouze fenomenální Novozélanďan Wyatt a Španěl Capitan.
"Tři ze šesti závodů byly nahoru dolů. Taková trať mi moc nesedí. Proto teď třetí místo beru." V příštím roce ho však možná neobhájí. "Chci se zaměřit na vrcholy. Přednost dostane kvalita před kvantitou," upozornil Krupička.
"Je možné, že Grand Prix půjde stranou." Vrcholům podřídí zimní přípravu, která pro něj začne pár dnů po listopadovém maratonu v Monaku. Nechce ji už ale absolvovat doma ve sněhu. Rád by vyrazil na pár měsíců do zahraničí a spojil trénink s prací.
"Líbila by se mi Anglie. Je tam sice chladno, ale bez sněhu," prozradil Krupička. "Záleží ale, kde seženu práci, aby se mi pobyt zaplatil." Trénovat však bude nadále sám. Krátká spolupráce s Radkem Cingálkem už patří minulosti.
"Je v Koreji a na dálku to moc nefungovalo," podotkl Krupička. "Potřeboval bych trenéra nebo sparringpartnera, abych se posunul dál. Být sám, to není ono."
Přesto věří, že i tak si za rok splní dva sny - start v maratonu na mistrovství Evropy a zisk medaile na evropském šampionátu vrchařů v Malých Svatoňovicích.
"O obrovskou motivaci mám postaráno," pronesl Krupička.
