Když bylo Tomáši Vernerovi 13 let, rozhodovalo se o jeho sportovním osudu.
„Navrhoval jsem rodině, abychom dál nepokračovali,“ přiznává otec krasobruslaře Miroslav Verner. „Jak rostl, rostly i náklady.“
Paní Vernerová nesouhlasila, všichni věděli, že je Tomáš talent. Dnes rozdává radost a těší fanoušky na celém světě.
Loni jste řekl, že vám tříletý Tomáš poradil při stěhování stěny. Jak to přesně bylo?
Stěhoval jsem tu přepážku a on mi jednoduše poradil, abych ji neposouval nastojato, ale abych ji položil, posunul a dal na správné místo.
Byl Tomáš jako malé dítě hodně šikovný?
Byl. Pořád si hrál a skákal, pohybově byl strašně šikovné dítě. Neposeděl, pořád něco zkoušel.
Co jste si s manželkou říkali, že z něj bude, až dospěje?
On sám kdysi jako hodně malý před svoji babičkou prohlásil, že bude baleta. Doslova, ne baletník. Poskakoval, točil se a bavilo ho to. Smáli jsme se tomu.
Když začal bruslit, říkaly o něm trenérky, že je neposeda. Jak jste to vnímali vy jako rodiče?
Když začal bruslit, nebyl schopný se na ledě na bruslích udržet a manželka z toho byla zděšená. Až když se naučil bruslit, vymýšlel, jak si hrát a ne co má dělat. I své paní trenérce Bidařové připravil horké chvilky.
Plakal, když se mu něco nedařilo nebo když upadl a uhodil se?
Myslím, že ne. Zpočátku padal často, ale chtěl to zvládnout. Je přirozeně soutěživý a chtěl vítězit.
Jak se tedy tehdy projevoval?
Chtěl se předvádět, měl to prostě v sobě. I dnes je sice rád, když má svůj klid, ale když už je na stadionu, mnohem radši jezdí exhibice, kde ho nikdo neboduje.
Zlobí se, když mu něco nejde?
Nezlobí. Ne že by měl nekonečnou trpělivost, spíš chce mít rychlý výsledek. Považuji ho za velmi šikovného, protože v posledních třech letech se naučil maximálně koncentrovat. Když má dnes problém, snaží se ho systémově řešit.
Tomáš zaznamenal hodně velký vzestup, rychle se dostal do špičky.
Zlom nastal kolem jeho osmnáctého roku. Už věděl, že chce bruslit. Jeho přístup tehdy znamenal v rozpětí roku obrovský vzestup. Překvapil i samotnou krasobruslařskou unii a jeho výsledky spojovali se vším možným.
Můžete uvést nějaký příklad?
Prodělal i mimořádné antidopingové kontroly, které za ním létaly po světě.
Kolik dopingových kontrol za rok může mít?
Tak šest. V této sezoně byl kontrolovaný dvakrát výjezdním týmem. Proto musí v tabulce odevzdávat přesný plán svého pobytu na celý měsíc.
Takže si musí dávat pozor jako každý, kdo na kontroly chodí...
Nemůže se hned tak někde napít nebo jen tak něco sníst. Nikdy nikdo neví, co se může stát.
Tomáš umí diváky u obrazovky při soutěžích nadchnout. Sledují ho s nadšením, fandí mu. Ví o tom, že je umí i dojmout?
Myslím si, že si to začíná teprve uvědomovat. Co jeho nejvíce dojmulo, byl dopis Japonky, která je invalidní. Napsala mu krásný mail, na který okamžitě odpověděl.
Můžete říci, co mu napsala?
Děkovala mu za krásný prožitek, za ty čtyři a půl minuty, které s ním prožívala a kdy se cítila tak dobře, jako nikdy ve svém životě. Když jsem ten dopis četl, uvědomil jsem si, že je to sport kulturní, který lidi obohacuje a přináší jim radost. To vnímá i Tomáš. Ten dopis ho hodně posílil.