Oba závodníci, které dělí věkový rozdíl dvanácti let, už zahájili sezonu, od níž leccos očekávají. Novotný to, že po loňských trablech s kotníky pojede co nejvíc závodů, a Samková by se ráda prosadila i v dospělé konkurenci. Zmíněným úspěchem je pro ni titul juniorské mistryně světa.
Ve finálovém závodě vedla Američanka Guliniová, ale chybovala před cílem a vy jste ji předjela. Co vlastně ve vašem sportu rozhoduje - technika, fyzička, nebo klika?
ES: Všechny tyhle tři věci.
MN: Já ti pomůžu. V našem sportu je strašná spousta faktorů. Hlava, kondice, technika, namazání, trenér. Abychom mohli vyhrávat závody, kde jsou ti nejlepší na světě, musí se ve výkonu sejít úplně všechny tyhle složky. Stačí, když nefunguje jedna věc, a je to v háji.
Takže jste na tom Zélandu měla i tu kliku?
ES: Asi určitě. Ale měla jsem i to ostatní. Dobře namazáno, tým fungoval super, všechno v ten den vyšlo.
Kde mezi těmi věcmi, o kterých mluvil Michal, je ta, v níž musíte přidat?
ES: Tak to ani nevím.
MN: No jasně, že neví, je to mladá holka. Takové ty věci, které jsou potřeba, ona má. Má talent, má hlavu, která může vyhrávat. Teď záleží na ní, jestli bude makat. Nemá sílu a nemá zkušenosti, ale když bude jezdit co nejvíc závodů, aby si zažila všechno, co se v nich může stát, může všechny ty holky porážet.
Jak to zní vaším uším?
ES: Super, ale slyším taky to, že musím hodně trénovat.
Když Michal začínal, musel prošlapávat neznámou cestu. Už existuje ověřená tréninková metoda pro snowboardcross?
ES: Jasně, už to prošlapal. My teď máme dva trenéry, mazače, fyzioterapeutra. Takže prkno, mazání a to všechno nechávám na trenérovi. Jenom se snažím dělat, co po mně chtějí.
MN: Já když jsem byl v jejích letech, byl to hardcore. Já jezdil na závody sám. Sám jsem šel na mítink, sám jsem si mazal. Ale za tu dobu to hlavně trenér Marek Jelínek hodně posunul. Sehnal peníze a začalo to fungovat jako profesionální sport. I když po minulé sezoně nám peníze extrémně chybějí, takže jich třeba nemáme dost, aby s námi servisák jezdil úplně všude. Eva má začátek mnohem rozjetější, ale neznamená to, že je zároveň jednoduchý.
Michal Novotný v kvalifikaci snowboardcrossařů na olympijských hrách.
Ženy i muži mají jeden tým. Vy jste vlastně taková genderově progresivní disciplína...
ES: Určitě (smích).
MN: To jo (úsměv).
A nejsou potom holky v takovém týmu takoví třetinoví kluci?
ES: To vůbec. Kluci nám opakují, abychom byly pořád holky.
MN: Protože některé holky jsou tam fakt brutální. Jedna Norka udělá osmnáct shybů.
ES: My ani nechceme být holky-kluci, chceme zůstat holky-holky.
Je režim týmu nastavený tak, že třeba dostáváte v něčem přednost?
MN: To je úplně jinak. My máme tréninky zvlášť, dohromady se dáme jen někdy.
ES: Zrovna teď jsem jela s Michalem jednu rovinku a zjistila jsem, že jsem pomalá. To je normální, že nám kluci ujedou. Ale s holkama jsme čtyři, takže se hecujeme mezi sebou, to nám stačí.
Takže jak stará garda vedle sebe snáší takové mladí?
MN: Já jsem rozhodně rád, že je tam někdo v tomhle věku. Myslím, že novou energii to nese trenérovi i nám. Je nás víc a taky tíha možného úspěchu je na dalších, co přicházejí za námi.
