Navzdory těžké pětisetové prohře nepůsobil zničeně. Zklamaný byl, ale těšilo ho, že dokázal potrápit jednoho z hlavních favoritů turnaje. „Hrál jsem dobrý zápas, snad budu na této úrovni pokračovat,“ prohlásil Rosol. Na postup mu nestačilo ani 51 vítězných úderů.
Dalo se něco udělat lépe?
Měl jsem svou šanci, měl jsem to dohrát ve čtvrtém setu. Ačkoliv od dohrání to bylo ještě daleko. Ale cítil jsem, že se to láme. Měl jsem dva brejkboly, na jeden se hrálo... Tam se rozhodovalo. Pátý set byl z jeho strany mnohem lepší, moc nekazil, musel jsem si všechno uhrát. A on mi vzal jednou podání.
Cítil jste se podobně dobře, jako když jste v roce 2012 ve Wimbledonu senzačně porazil Rafaela Nadala?
Nemyslel jsem na zápas s Rafou, to bylo něco úplně jiného. Soustředil jsem se na dnešek, na taktiku od trenéra. Byl jsem tak soustředěný, že jsem si chtěl sednout, když to bylo 5:3, zapomněl jsem na skóre.
Jakou jste si tedy stanovili taktiku?Věděli jsme, jak jsme hráli minulý týden v Ženevě, co zlepšit, jaké jsou podmínky. Že je mokro, míčky budou trochu nasáté, kurt pomalejší, bude chladněji než v Ženevě. Chtěli jsme tomu upřednostnit všechny moje zbraně. Vzal jsem mu set v Ženevě, hrál jsem tam nějaký styl tenisu, chtěl jsem ho držet od začátku do konce. Občas se dařilo, občas ne. Ten zápas byl z mé strany víc než solidní. A Stan měl co dělat, aby uhrál ten výsledek. Bohužel byl dneska lepší. Gratuluju a přeju mu, ať vyhraje další zápasy.
Využíval jste někdy tak často zkrácení hry?
Stan se hůř pohybuje dopředu, tak jsem musel hrát kraťasy, vodit si ho dopředu, i na důležité míče jsem to zahrál. To bylo součástí taktiky.
Kdo vás v Paříži doprovází?
Kondiční trenér Hynek Frömel, s kterým spolupracuju už delší dobu. A Adrian Sikora jako tenisový trenér. S ním pracuju od Mnichova, tedy pár týdnů.
Na co se zaměřujete?
Zkoušíme zlepšovat mé zbraně, aby fungovaly ještě lépe. A pracovat na mých nedostatcích - pohyb, zpřísnit servis, přechod k síti. Hlavně na pohybu, abych se v něm posunul dál a mohl konkurovat hráčům elitní desítky.
Nejlepší hráče se vám daří trápit opakovaně. Pomáhá vám, že k nim tolik nevzhlížíte?
Vím, že se dá hrát s každým. To oni vědí taky. Nejlepších pět tenistů hraje na to, že mají jméno a že se ho ostatní mají leknout, což u mě tak není. Vím, že když budu hrát svůj tenis, tak jim můžu minimálně konkurovat, někdy je i porazit. Snažím se jim vnutit svou hru. Když se mi to povede a přizpůsobí se podmínky, tak věřím, že s nimi můžu hrát dobrý, vyrovnaný tenis.
