Ze sršně válečníkem. Tahle metamorfóza dala Linhartovi před rokem a půl šanci poprat se o minuty na palubovkách Mattoni NBL. Před minulou sezonou se totiž stěhoval z jihočeského Písku do Děčína.
Zatímco po úvodní měsíce bývalý hráč píseckých Sršňů či českobudějovických Tygrů na severu jen paběrkoval, letos se jeho role v děčínském dresu stává významnější.
"První rok byl spíš na rozkoukání. Musel jsem se ztotožnit s úrovní mattonky. Navíc v Děčíně je konkurence velká. Oproti minulé sezoně na sobě cítím pokrok a teď je na mně, abych trenérovi dokázal, že si zasloužím minuty," je Linhart plný odhodlání.
Lukáš Linhart202 cm, křídlo Narodil se 16. března 1993. S basketbalem začínal v BSK České Budějovice. Své největší úspěchy prožil v dresu Sršňů Písek, v roce 2010 slavil stříbro české extralize do 18 let. V létě 2012 přešel do BK Děčín, v jehož dresu nakoukl do Mattoni NBL. Zároveň působí na hostování v prvoligové Kaře Trutnov. |
"Pro Děčín rozhodlo to, že je zde výborný trenér a prostředí. Strávil jsem v Děčíně dva dny a všichni byli kamarádští, skoro až rodinné prostředí. Necítím zde žádný tlak, máme dobrou partu," líčí, proč je rád, že je součástí děčínské basketbalové rodiny.
V sobotním utkání proti Jindřichovu Hradci si dvacetileté křídlo vytvořilo střelecké osobní maximum v NBL. A jihočeský klub byl také soupeřem, kterému se jihočeskému rodákovi podařilo vloni vsítit svůj první koš v české nejvyšší soutěži.
"Nemám proti Hradci nějakou speciální motivaci. V sobotu mi tam spadlo pár střel, za což jsem rád,." glosuje Linhart.
Jeho bodově nejlepší zápas byl však zároveň také tím zatím nejtěžším v kariéře. Utkání s Lions bylo poznamenáno tragédií, která (nejen) jihočeský basketbal zasáhla v minulém týdnu (zpráva o úmrtí tria jindřichohradeckých hráčů).
"Nebylo to nic lehkého, pro obě strany. Já jsem navíc s Filipem Sahanem a Romanem Vachem hrál. S Filipem jsem se znal dlouho, byl to jeden z mých nejlepších kamarádů. Když jsme hráli basket, snažili jsme se na to nemyslet. Je ale velmi těžké se s tím vyrovnat," líčil Linhart obtížné okamžiky.
Zatímco na basketbalovém jihu panovala po tragédii ponurá nálada (přečtěte si zpověď jindřichohradeckého kapitána Jana Pavlíka), děčínská kabina pomáhá Linhartovi přehodit výhybku směrem k radostnějším součástem života.
Válečníci jsou totiž vyloženě proslulí celou řadou mimobasketbalových aktivit. "Člověk si při tom trochu vyčistí hlavu. Není dobře myslet 24 hodin denně na basket. Díky těmto akcím se s klukama víc poznáme, kdo jaký je. To se pak přenese do šatny i na hřiště," komentuje dvacetiletý čahoun akce typu natáčení vlastního videoklipu (podrobnosti najdete zde).
Basketbalově má Linhart každopádně napilno, vždyť je na soupisce tří týmů. V Děčíně válčí za áčko i za juniorku hrající Severočeskou ligu a hostuje do prvoligového Trutnova.
"Někdy je to náročné, hrát tři zápasy ve třech dnech. V Mattoni NBL ale nejsem hráč, který by strávil na palubovce 20 minut. V pátek hraji za juniorku, v sobotu čekám na příležitost a v neděli si zase zahraji první ligu," kvituje své vytížení.
Cizí slovo rasismus
Není obtížné zaznamenat, že Linhart z české společnosti vyčnívá nejen svými centimetry. Ovšem žádné problémy mu to nepřináší. "V basketbalu jsem se ještě nikdy s rasismem nesetkal," tvrdí děčínský válečník.
A jaký je vlastně příběh rodiny Linhartových?
"Mamka je z Českých Budějovic, táta z Angoly. Potkali se na vysoké škole v Brně, kde oba studovali. S tátou jsme žili do pěti let, pak ale musel odjet do Angoly, protože mu umíral otec. Předminulý duben jsem ho viděl asi po 15 letech," upřesňuje Linhart.
Své basketbalové cíle má nadějné křídlo rozvrženo jasně - prosadit se v Mattoni NBL a pak pošilhávat po zahraničním angažmá: "Zahraničí by mě lákalo nejen kvůli basketu, ale chtěl bych poznat i jinou kulturu."
Zatím poznává tu děčínskou, která je v mnoha směrech v českém basketbalu výjimečná.
