Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Krpálek už vyhlíží svátky a soucítí s Kvitovou: Brzy se uzdrav, Petro!

23 2016
Vzpomenete si? Do konce chybělo jen dvacet vteřin, když judista Lukáš Krpálek ve finále turnaje v Riu zahákl svou nohu za nohu Elmara Gasimova a podrazil ho na záda. Stal se olympijským vítězem. Ve čtvrtek v pražském hotelu Hilton skvělou sezonu dokonal, když vyhrál novinářskou anketu Sportovec roku.

Vypadáte, že máte podobnou radost jako z olympijského zlata.
Je to něco nádherného. Obrovská odměna za celý rok a za celou kariéru. Máme spoustu výborných sportovců a takové ocenění by si jich zasloužilo mnohem více.

To jste vážně vítězství nečekal?
Nikdy mě nenapadlo, že by tuto anketu mohl vyhrát judista. Když jsem byl v 18 letech zvolen juniorem roku a viděl jsem tu sportovce, které jsem do té doby sledoval jen v televizi, byl to nádherný pocit a hrozně jsem si přál jednou být alespoň do desítky a stát mezi nimi. Nevěřil jsem ale, že bych mohl být jednou na předních příčkách, natož to celé vyhrát.

SOUBOJ O ZLATO. Český judista Lukáš Krpálek (v modrém) ve finálovém souboji s...

SOUBOJ O ZLATO. Český judista Lukáš Krpálek (v modrém) ve finálovém souboji s Elmarem Gasimovem z Ázerbajdžánu. Na snímku je chvat, kterým vyhrál judistické finále.

Deset let trvalo, než anketu Sportovec roku znovu vyhrál muž...
Nemám nic proti ženám, ale jsem rád, že jsem to konečně prolomil ve prospěch mužů. (usměje se) Bavili jsme se o tom i s ostatními sportovci, že by bylo dobré, kdyby zas vyhrál chlap. Tak jsem šťastný, že se to povedlo a že jsem to zrovna já.

Blíží se svátky klidu a míru. Vyhlížíte je po tom všem shonu posledních měsíců?
Těším se hrozně moc. Na to, že už mě všichni nechají být: žádné rozhovory, žádná televize, konečně si odpočinu. Objezdíme celou rodinu; všechny, co jsem teď nestíhal. Týden budu mít víceméně pro sebe a pro rodinu. Budeme dělat věci, které chceme - a ne ty, které musíme.

Jelikož jste přešel do vyšší váhové kategorie, v jídle se hlídat nemusíte, což?
Ono to tak není. Když chci nabrat hmotu, nemůžu se přejídat něčím, co není úplně zdravé. Zbytek roku si ještě nechávám volnější a od ledna se do toho chci opřít. Nejen v tréninku, ale i správně jíst. Zkrátka udělat maximum pro to, aby šla váha nahoru dobrým směrem, aby to byla dobrá hmota. Bude hrozně důležité, jestli se dostanu na 105, nebo na 120 kilo. Víc rozhodně nechci. Nerad bych ztratil rychlost, chci být pokaždé ten aktivnější.

Letos se vám narodil syn. Jak moc vám to ozáří svátky?
My jsme se ženou typy, co to hrozně prožívají. Když nedávno malýmu koupila vánoční bodíčko, byl jsem z toho úplně hotovej. (úsměv) Příští rok to bude ještě lepší, až bude běhat a rozbalovat si dárky, i když z toho ještě nebude mít rozum. Ale prožívat to budeme i teď, to samozřejmě ano.

Fotogalerie

Drží se u Krpálků nějaké zvyky?
Vždycky si dáváme kapra. Přes rok ho nejím, jen na Vánoce. Určitě se půjdeme někam projít. Když jsem byl na Vysočině za rodinou, pozdravili jsme babičku s dědou, šli se podívat na betlém. Chceme si to celkově užít.

Dárky jste v kalupu pořídil?
Většinu ano, ale něco mi ještě schází. Jsem člověk, co to určitě radši objedná přes internet, než aby někam lítal. Celkově jsem nikdy neměl rád chození do nákupáku, teď mám aspoň dobrou výmluvu pro manželku. Už když mě někam chtěla tahat dřív, což je pro všechny chlapy horor, bylo to pro mě šílené. Teď říkám, že to nejde, že by po mně všichni pořád chtěli podpisy. Takže to mám u ženy prominuté.

A malý Antonín dostane co?
Něco už jsem nakoupil. Ale je to tajný! Aby si to nepřečetl.

Ještě jedna nevánoční, nepříjemná věc. V Riu jste hodně fandil Petře Kvitové, která nyní řeší úplně jiné starosti...
Dozvěděl jsem se to na cestě na vyhlášení Zlatého kanára, kde jsem měl předávat ocenění. Hned jsem volal Karlovi (Tejkalovi, mluvčímu) a ptal se, co se stalo. Je to hrozné. Nechápu, že někdo něco takového může udělat. Ono ani nejde o to, že to byla Petra, i pokud by to byl kdokoli jiný. Ale Petra se navíc snaží bojovat o medaile, přiváží trofeje, dělá pro Česko úplně všechno - a pak se stane tohle. Přijde mi to jako šílenost.

Nejen vám.
Přes Karla jsem jí vzkazoval, ať se drží a brzo se uzdraví. Že doufám, že ji zase brzo uvidím na kurtu, jak řádí a zase vozí poháry, medaile a všechno možné. Snad se z toho co nejdříve dostane.

Přemýšlel jste někdy, co by se stalo, pokud byste byl v podobné situaci vy, judista?
To je těžké. Když mi kolikrát vybrali auto, říkal jsem, že kdybych někoho chytil, snad mu zlámu ruce. Přijde mi hrozné, že vůbec takoví lidé jsou.

Autoři: ,






Najdete na iDNES.cz



mobilní verze