„Po skoro pěti letech logicky nechci nějakého mistra světa. Chci se aspoň trochu cítit jako favorit, ale zase tam nemůžu jít s nějakým blbečkem, protože bych znehodnotil návrat i akci samotnou,“ vysvětloval volbu čtyřicetiletý bijec.
Pro český box to bude největší událost od ukončení jeho kariéry. Však také pražská O2 arena poprvé v historii otevře pro večer bojových sportů i čtvrté fanouškovské patro.
Naposledy se mezi provazy objevil 19. dubna 2014, když ve Washingtonu prohrál s Peterem Quillinem. „Když si uvědomím, kolik lidí poslal Quillin k zemi, a pak se podívám na to, že Konečný vydržel celý zápas, mám z toho dobrý pocit. Určitě bych ho chtěl vidět znovu,“ prohlásil třeba David P. Greisman, šéfredaktor nejrespektovanějšího světového boxerského serveru Boxingscene.com.
Tu šanci na dlouhé čtyři roky nedostal. Konečný po zápase oznámil plánovaný konec kariéry. Měl problémy s očima a sám cítil, že výkonnostně už spíše strádá.
Stal se úspěšným trenérem mistryně světa Fabiany Bytyqi, provozovatelem dvou hospod v Ústí nad Labem, kde dělá také radního pro sport. Neustále však poslouchal narážky na svůj návrat, které dokola odmítal.
Až nyní změnil názor. Když na začátku září svůj comeback poprvé oznámil světu, rozplakal se dojetím. „Myslel jsem si, že mi ring nechyběl. Vyměkl jsem. Najednou je to tady a trochu mi to dochází,“ soukal ze sebe.
Proč se vlastně rozhodl do ringu ještě jednou ve čtyřiceti vrátit? „Nevracím se proto, že bych se nudil, práce mám dost. Je to spíš nějaká ješitnost. Dlouho jsem byl na vážkách a říkal jsem si, že když bude hodně peněz, tak do toho půjdu. Pak přišla nabídka od Kareše, ne za hodně peněz, ale není to zadarmo. Na stará kolena tam vlezu a uvidíme, co z toho bude.“
Podobně kdysi mluvili i Muhammad Ali s Georgem Foremanem – dvě legendy světového boxu. Ten první se vrátil v devětatřiceti, druhý v osmatřiceti. V pětačtyřiceti pak Foreman znovu získal titul šampiona v těžké váze.
Podobný happy end s velkou pravděpodobností na českého boxera nečeká. „Vím, že to nejlepší už mám za sebou,“ přiznává.
Během kariéry vyhrál 50 zápasů, 23 z nich po k.o. soupeře. Pouze čtyřikrát prohrál, ale vždycky na body. Nikdy ho žádný soupeř nesložil na zem. „A i teď má světu co ukázat. Po jeho odchodu totiž na poli mužského boxu vznikla velká mezera a nikdo ji nebyl schopný zaplnit,“ popisoval na tiskové konferenci Miloš Veselý, prezident České unie boxerů profesionálů.
Od Konečného se to čeká. Český box může z galavečeru jen těžit. Vždyť takhle úspěšný boxer se v tuzemsku ještě nenarodil. Konečný se ve své kariéře stal mistrem Evropy i světa. Z amatérských světových šampionátů má dva bronzy. Přezdívali mu Chirurg. Prostě proto, že svými tvrdými ranami lámal protivníkům žebra. Sám toho za ty roky také spoustu schytal.
Je po operaci ramene, ale kromě problémů s očima se cítí víceméně zdravý. „Také proto bych neměl problém vlézt do ringu i v padesáti, když mi to zdraví dovolí. Trápí mě jen to dvojité vidění, které čočky neumějí srovnat. Je to pro mě omezení v nějakých rychlých sportech, jako jsou stolní tenis nebo fotbal, tam se mi ty míčky rozmazávají. Ale hlava soupeře je větší, do ní se relativně trefit dokážu,“ dodává se smíchem.
