Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Táta z něj chtěl fotbalistu. Hodboď teď na osmistovce prohání nejlepší

Lukáš Hodboď na mistrovství Evropy v Berlíně. | foto: Profimedia.cz

11 2018
Berlín (Od našeho zpravodaje) - Patřil k největším outsiderům evropského šampionátu. K atletům, kteří se mají po rozběhu pakovat domů. On to neudělal, bojoval na hranici svých sil a stal se jedním z největších překvapení české výpravy. Ve svém prvním velkém finále doběhl Lukáš Hodboď v Berlíně na osmistovce na osmém místě. „Jsem strašně šťastný. Užil jsem si to, šel jsem do toho naplno, nebál jsem se,“ popisoval.

Hodboď odjížděl na mistrovství Evropy se sedmým nejhorším časem z třiatřiceti účastníků osmistovky podle evropských tabulek. Že by mohl projít do semifinále? Možná.

Že z něj postoupí až do finále?

Před startem mistrovství trochu fantasmagorie.

„Vždyť jsem tady jel asi z padesátého místa evropských tabulek,“ smál se.

Přesto se to v Berlíně stalo.

V sobotu o půl deváté stál dole mezi všemi hvězdami ve druhé dráze. Usmál se do kamery, zvedl ruce nad hlavu a zamával fanoušků. Užíval si atmosféru, kterou doposud nezažil.

A pak vyrazil.

Bez bázně se přehnal přes dvojnásobného mistra Evropy Adama Kszczota a držel se na třetím místě. Pak ale zvýšil tempo Francouz Pierre Bosse a Hodboď se začal propadat.

Lukáš Hodboď (druhý zleva) v rozběhu na 800 metrů na ME v Berlíně.

Po pěti stech metrech byl najednou poslední.

Přesto se ještě nevzdal.

„I ve finiši na šestistovce jsem věřil, že na ně můžu zaútočit. Ale dneska byli lepší,“ usmál se.

V zatáčce do cílové rovinky se dostal až na šestou příčku, pak ale začal ztrácet. Už v něm nic nezbylo, cílem proběhl osmý.

Co chybělo?

„Možná pár let tréninků. S trenérem jsme samozřejmě ladili na tenhle závod, ale nepočítali jsme s finále. Na tu třetí půlku během tří dnů asi nebylo úplně vyladěno. Ale i tak to byl skvělý čas a jsem za něj rád,“ popisoval dvaadvacetiletý atlet v útrobách stadionu.

Kopačky než se narodil

Ještě než se narodil, táta mu koupil kopačky.

Chtěl z něj mít fotbalistu za každou cenu. Jenže Lukáše Hodbodě to k fotbalu nikdy netáhlo.

5. den ME

Zpravodajství a výsledky

„Chvíli jsem hrál hokej, ale to mě taky přestalo bavit, když mě narazili na mantinel,“ směje se. „V Nymburce navíc bydlíme kousek od atletického stadionu, kde jsem viděl, jak děti běhají. Líbilo se mi to, tak mě tam máma asi v sedmi nebo osmi letech vzala. Vyzkoušeli jsme to a dařilo se mi. Líbilo se mi, že se za každé umístění dostávají nejlepší medaile.“

Stejnou cestu poté zvolil i o pět let mladší bratr.

„Sice začínal s fotbalem, ale viděl, že se mi v atletice daří, tak to chtěl zkusit taky,“ vypráví atlet Hradce Králové.

Kdysi získal na osmistovce svůj vůbec první titul mistra republiky. To bylo ještě v žáčcích. Od té doby přidal dalších devatenáct mládežnických titulů, všechny ale na jiné trati.

„V žácích jsme se s trenérem domluvili, že budu běhat kratší tratě. Hlavně kvůli tomu, abychom podporovali rozvoj rychlosti,“ popisoval.

Také proto má teď tak drtivé závěry v osmistovce. Ze svého rozvoje může těžit.

Lukáš Hodboď

Zkoušel v minulosti dvoustovku, hladkou čtvrtku, pak k ní přidal i překážky, kde vše vypadalo nejnadějněji.

„Tam je ta cesta na velké šampionáty lehčí, závodníků je tam míň. Ale bylo to těžké. Musíte na to mít proporce, postavu a krok. Já jsem s tím krokem musel hodně hýbat, aby mi vycházel do těch mezer, a to mi strašně bralo síly,“ říká.

Přestěhoval se do Prahy, kde od Dalibora Kupky přešel k Josefu Vedrovi. A také začal studovat Vysokou školu ekonomickou v oboru Aplikovaná informatika.

„Mám tři roky za sebou a v lednu mám končit bakaláře,“ popisuje.

Hlavně ale běhal a zrychloval.

Před dvěma lety se rozhodl, že se vrátí k osmistovce. Loni si na ní zlepšil osobní maximum o šest vteřin, letos stáhl další půl sekundy. A také se po letech znovu na této trati stal mistrem republiky.

S tímto vědomím odjížděl do Berlína. Motivovaný a sebevědomý.

Nezdá se mi to?

Už v rozběhu si počínal skvěle. Když v cílové rovince uviděl skulinku, kudy se mohl protáhnout, využil jí. Mezi šestnáct nejlepších tak postoupil rovnou z třetího místa.

Páteční semifinále bylo podobné.

Znovu předvedl skvělý závěr a znovu to stačilo - tentokrát časem.

„Přitom ti kluci měli třeba o dvě vteřiny rychlejší časy. Myslím, že ani trenér ve finále moc nevěřil. I když mi to samozřejmě nedával najevo. Říkal mi dnes: Půjdeš do toho a budeš bojovat,“ popisoval.

Svému postupu nejprve nevěřil, když tu myšlenku přijal, nezalekl se.

Lukáš Hodboď (vpravo) bojuje v semifinále osmistovky na mistrovství Evropy v...
Lukáš Hodboď (třetí zprava) bojuje v semifinále osmistovky na mistrovství...

Lukáš Hodboď bojuje v semifinále osmistovky na mistrovství Evropy v Berlíně.

Nevykládal, že si půjde finále užít.

„Určitě nepůjdu do finále s tím, že se chci jen zúčastnit. Budu bojovat o medaili. Zjistil jsem, že i s velkými závodníky se dá běžet.“

Přesto když se v sobotu ráno probudil a podíval se do startovní listiny, přemýšlel, jestli opravdu finále poběží. Jestli to není jen sen.

Nebyl. Navíc mohl čerpat energii i od rodičů, kteří nejprve přijeli pouze na semifinále. „Ale nakonec sehnali lístky. Vrátili se zpátky do Čech pro bráchu, sebrali ještě pár kamarádů a přijeli zpátky. Museli se přijet podívat,“ vysvětloval nadějný atlet.

Byl to pro něj v sobotu třetí rychlý závod během tří dnů. Tuhle kombinaci ještě nikdy 22letý běžec z Nymburku neabsolvoval.

A zvládl ji skvěle. V rozběhu si vytvořil nový osobní rekord a ve finále od něj zůstal vzdálen pouhou desetinu.

„Trochu mě to překvapilo, protože jsem trenérovi nevěřil, když mi před šampionátem říkal, že mám na to běžet rychleji. Dokonce mi před rozběhem řekl, že mám natrénováno na 1:46,50 a já jsem to opravdu běžel. Je vidět, že mě má přečteného a dokáže odhadnout, na co momentálně mám,“ říká.

Ve finále plánoval překonat bratra, který na dorosteneckém mistrovství Evropy skončil čtvrtý.

„Říkal jsem si proč to nezkusit. Chtěl jsem být lepší, ale osmé místo je taky dobré,“ vyprávěl šťastně.

Jak by ne. Vždyť se stal největším překvapením české výpravy.



Nejčtenější

Hanba vám, klauni! Jak jsme mohli vypadnout, nechápou hráči Minsku

Fotbalisté Zenitu Petrohrad slavili velký obrat a postup přes Dinamo Minsk i s...

Možná už se viděli v dalším předkole. Nejspíš si nedokázali představit, že po domácí výhře 4:0...

Už toho bylo dost. Plážová volejbalistka Kolocová ukončila kariéru

Kristýna Kolocova se na turnaji Světového okruhu v Ostravě vrhá po míči.

Plážová volejbalistka Kristýna Hoidarová Kolocová ukončila ve třiceti letech kariéru. Stříbrná...



Je správné, že Surkis fandí Dynamu? Slavia podala protest k UEFA

Grigorij Surkis

Vyřazení Slavie ze třetího předkola Ligy mistrů má oficiální dohru - klub podle informací iDNES.cz...

Hrůza a nepochopitelné, hodnotí legendární čeští tenisté změnu Davis Cupu

Jan Kodeš coby laureát ceny Klubu fair play při Českém olympijském výboru

Za hrůzu či nepochopitelnou věc označili bývalí čeští tenisté odsouhlasenou radikální změnu Davis...

Slávistická kritika je za hranou a poškozuje český fotbal, soudí FAČR

Slávistický záložník Josef Hušbauer během odvety 3. předkola Ligy mistrů v...

Fotbalová asociace České republiky odsoudila výroky představitelů Slavie, kteří po vyřazení ve...

Další z rubriky

Sto shybů, padesát kliků - a Vrzalová je pátou mílařkou Evropy

Česká běžkyně Simona Vrzalová (vpravo) se sbírá ze země po náročném závodu na...

Berlín (Od našich zpravodajů) Je jí třicet, dvakrát končila s atletikou, přivydělávala si ve večerce, na závodech dělá kliky a...

Na Diamantové lize v Birminghamu se ukážou Holuša, Vrzalová a Frydrych

Česká běžkyně Simona Vrzalová (uprostřed) peláší po trati dlouhé 1500 metrů na...

Trojnásobné zastoupení bude mít česká atletika na mítinku Diamantové ligy v Birminghamu, do...

Nešťastník české štafety: Přípravu jsem nepodcenil. Asi už jsem starej

Jan Veleba (vlevo) do semifinále běhu na sto metrů nepostoupil. Spolu s ním v...

Berlín (Od našeho zpravodaje) Po povedeném rozběhu byli natěšení na poslední závod celého evropského šampionátu v Berlíně. Byli...

Vzpomínáme: Kdo nechal sestru jíst mouchy a kdo chutnal žížaly?
Vzpomínáme: Kdo nechal sestru jíst mouchy a kdo chutnal žížaly?

Když jsem u nás v kanceláři řekla, že chystám článek o příhodách z dětství, spustila se lavina vzpomínání. Redakce se smíchem rázem otřásala v základech. Jedna si ostříhala řasy, druhá si touhu po papouškovi splnila v bažantnici, třetí nutila mladší sestru jíst mrtvé mouchy… a to není zdaleka všechno!



Najdete na iDNES.cz