Podle trenéra extraligového třebíčského A-mužstva Jana Gregora se z Lukáše Hloucha stává jeden z nejlepších českých baseballistů. „Za poslední dva roky se vyvinul v top hráče,“ je přesvědčen. „Určitě patří mezi tři nejlepší nadhazovače u nás v lize.“
Nebylo proto zase až tak velkým překvapením, když v létě dorazila do Třebíče nabídka, aby se právě Lukáš Hlouch zúčastnil v americkém Phoenixu světových výběrů profesionální organizace Major League Baseball. K odmítnutí nebyl sebemenší důvod, a tak třebíčský baseballový benjamínek vyrazil začátkem října za moře.
„Ve Phoenixu bylo všechno super,“ vyprávěl nadšeně Hlouch. „Organizaci tam mají na úplně jiné úrovni, než jsem zvyklý tady z České republiky,“ měl jasno.
Takže jste si dva týdny v Americe užil na sto procent?
Jasně. Hlavně tamní prostředí a taky týmy, se kterými jsme hráli. Byla to obrovská zkušenost pro můj další baseballový život.
A jak jste byl spokojený se svými výkony?
Pocity jsem měl dobré.
Žádná nabídka, abyste za mořem zůstal, se neobjevila?
Ne, nic takového, ale já byl i tak moc spokojený. Kdybych měl vybrat jen jeden zážitek, vůbec bych nevěděl jaký. Líbilo se mi všechno.
Pořád se bavíme jen o baseballu, nebo jste měl čas i na poznávání města a okolí?
Samozřejmě že jsme chodili i různě po nákupech. A taky jsme se byli podívat na stadionech profesionálních baseballových týmů.
Takže přece jen byl i váš volný čas především o baseballu. Představoval jste si, že na podobném stadionu budete jednou nadhazovat?
Jasně že jsem si v duchu říkal, jak by to bylo super, kdybych si tam jednou mohl zahrát.
Po skončení výběrového kempu jste se přesunul za českou reprezentací na světový šampionát hráčů do třiadvaceti let do Kolumbie. Tam už to ovšem taková paráda nebyla, souhlasíte?
Přesně tak, nedopadlo to pro nás vůbec dobře.
Obsadili jste poslední, dvanácté místo...
Ale musím říct, že já sám se sebou jsem byl docela spokojený. To, co jsem měl udělat, jsem udělal a zbytek jsem ovlivnit nemohl.
Co se dělo, byl nějaký řekněme nesoulad v kabině?
Ne, vůbec, prostě se nám mistrovství nevydařilo.
Měli jste prostor zahnat chmury na nějakém výletě?
Byl jeden den, kdy jsme se jeli podívat na ostrov do Karibiku. Musím říct, že to bylo z Kolumbie ze všeho nejlepší. Paráda.
Takže o ideální dovolené máte po tomhle zážitku zcela jasnou představu?
(směje se) Přesně to jsem si říkal, že bych do Karibiku hned vyrazil.
Dohromady jste byl z domova pryč celý měsíc?
Je pravda, že to byla dlouhá doba, ale fakt jsem si všechno užil.
Sbalit se na tak dlouho, to už chce pořádný kufr, nebo ne?
Měl jsem jeden velký na třiadvacet kilo a docela jsem s tím vyžil.
Teď už se předpokládám těšíte na Vánoce...
Těším, a moc. Dokonce už mám letos nakoupené i všechny dárky. Tenhle rok jsem vzorný.
Pokud se nepletu, tak pořád studujete na střední průmyslové škole v Třebíči. Jak jste řešil měsíční absenci?
Už od minulého ročníku, kdy jsem taky objezdil hodně akcí, mám individuální plán. Dostal jsem termíny, do kdy si musím doplnit zkoušky. Je to náročné, ale zvládnout se to celkem dá.
Nepředpokládám ovšem, že byste školní sešit vytáhl někde v Karibiku na pláži...
(směje se) To ne, já učení vždycky doháním až po návratu domů.
Jelikož už jsme říkali, že žádná lukrativní nabídka z Ameriky zatím nepřišla, je reálné, že novou sezonu strávíte zase v Třebíči?
Jo, určitě. Dokud tady budu studovat, nehodlám se nikam stěhovat. Minulý týden už jsem nastoupil na zimní přípravu. Snažím se nachystat co nejlépe.
Ve středu budete plnoletý, chystáte nějakou velkou narozeninovou oslavu?
Ne, nic dopředu nepřipravuju, ale samozřejmě mám v plánu slavit se všemi blízkými. Konečně už se vším všudy. (směje se)
