Nemrzí vás, že taková forma nepřišla o týden dřív, na mistrovství světa?
To teď neřeším. Je super, že přišla teď. Samozřejmě, že jsem na šampionátu nepředváděl své nejlepší výkony, ale holt jsem to neměl napsané.
Nyní jste měl z běhu mnohem lepší pocit než ve Val di Fiemme?
Určitě. Hlavně jsem ho měl dobrý už včera na tréninku. Bylo to jiné, konečně tu není ten špatný sníh jako v Itálii, podmínky se během dne tolik nemění, je to hodně vymrzlé a lépe se maže.
Byl jste namotivovaný dokázat, že pořád umíte prohánět nejlepší?
To nevím. Už při padesátce ve Fiemme mi můj kouč Janko Neubert říkal, že v určitých pasážích závodu to byl zase ten starý Lukáš. Platí to, co jsem vyhlásil ve Fiemme: Že chci zase jezdit na dosah stupňů, nebo v příští sezoně ve svěťáku skončím. Ale faktem je, že do Lahti jsem se těšil. Většinou se mi tu dařilo. Pomohlo mi i to, že jsem se dostal víc do klidu, z dosahu médií.
Kdy vás v průběhu patnáctky napadlo, že by to mohlo být na stupně vítězů?
Já nad tím vůbec nepřemýšlel. Poprvé v této sezoně jsem si užíval, jak mi na mezičasech hlásili, že do svého čísla vedu. Sice minutu přede mnou startoval Nor Sundby, ale v prvních dvou kolech jsem byl o pár vteřinek před ním. Až na začátku 3. kola se přede mne dostal. Ti nejsilnější jeli za námi, dostával jsem však informace, že bojuju celkově o 2. až 5. místo. Říkal jsem si: Jo, jede se mi super, cítím se silný. Jestli to bude bedna nebo ne, jsem neřešil. Snažil jsem se finišovat, dopadlo to na 4. místo. V žádném případě nejsem zklamaný, že nejsou ty stupně.
Klasická patnáctka s intervalovým startem bude za rok na programu olympiády v Soči. Měla by to být na hrách vaše hlavní trať?
To hodně předbíháme. Samozřejmě, že vím, že za rok se tam patnáctka pojede klasicky. Viděno historicky, je to pro mě dobrá trať. Ale je to daleko. A klimatické podmínky v Soči, jak říkají i biatlonisti, jsou obzvlášť těžké.
Mohl byste si z letoška vzít směrem k olympiádě i ponaučení, co se týče vysokohorského soustředění? Aby tam forma nepřišla o týden později?
Z každé sezony se snažím přiučit se a vzít si něco dobrého. Loni mi vysokohorská příprava během sezony vyšla velmi dobře, tak jsem na ni chtěl letos navázat a úplně se mi to nepodařilo. Ono jde i o drobné nuance. Jde o to, jestli byl vstupní stav do vysokohorské přípravy stejný jako loni. Nejprve mi přišlo, že byl. Ale pak jsme došli k tomu, že asi nebyl.
Proč?
Ta příprava byla i v trochu jiném období než loni. Navíc jsem tam jel s podvědomým tlakem, že se blíží mistrovství světa. A možná jsem chtěl trochu víc, než bylo zdrávo. Každopádně za rok se budu snažit být strašně pečlivý. I proto, že jsem si na sebe ušil ten bič.
