Jenže osud tomu chtěl jinak. Lukáš Bauer loni bojoval s vážnými zraněními, nemohl se doma předvést ve vrcholné formě, a proto termín své rozlučky posunul – na březen 2017 na MS v Lahti.
Do místa, které je pro něj svým způsobem osudové. Právě tam v roce 2002 poprvé stál při Světovém poháru na stupních vítězů, s Martinem Koukalem se dočkali bronzu ze sprintu dvojic. O šest let později si Bauer na stejném místě zajistil celkové vítězství v nejprestižnějším lyžařském seriálu.
I proto má známé zimní středisko ve velké oblibě. „Ještě si vybavuji, že jsem tady absolvoval mistrovství světa v roce 2001. Na Lahti mám hezké vzpomínky. Líbí se mi tady, sedí mi trať, většinou se mi tu i dařilo.“
Od světového šampionátu v Lahti, na nějž Bauer vzpomíná, uplynulo už 16 let. Tehdy byl prakticky na začátku kariéry, všechny triumfy i medaile jej teprve čekaly.
Dnes je v jiné roli, v pozici loučícího se veterána. „Teď už jsem hlavně starý závodník,“ porovnává se s rokem 2001. „Jsem pomalu nejstarší, jen Sergej Dolidovič z Běloruska je starší. Oproti předchozímu mistrovství světa v Lahti jsem výrazně zkušenější. Tehdy jsem byl takový vykulený jeliman,“ dodává pobaveně.
Ačkoliv působí uvolněně, uvnitř ho svírá velké očekávání. „Trochu mě svazuje, že si nechci zkazit reputaci,“ přiznává. Patnáctku klasicky chce samozřejmě zajet co nejlépe. Vždyť celou sezonu obětoval právě tomuto závodu. „Aby byla moje rozlučka stylová, chtělo by to skvělé umístění,“ říká.
Podmínky má optimální, pojede v dobře známém prostředí, které mu vyhovuje, je spokojený s přípravou a představí se na své zamilované distanci. „Je to můj typický závod, kde jsem nejčastěji zajel dobrý výsledek a kde jsem nejsilnější,“ uvědomuje si okolnosti dnešního startu.
A navíc se patnáctka letos běží klasicky, nikoliv volně. „V klasice jsem přece jen kovanější, obzvláště v posledních letech,“ podotýká.
Techniku piloval předminulý víkend na Jizerské padesátce. „Jel jsem klasikou místo soupaže, kterou se tyto dálkové běhy normálně běhají. Dá se říct, že jsem obětoval lepší umístění přípravě na mistrovství světa.“
Do populárního českého podniku nastoupil s pro sebe atypickým plánem: nejet naplno celou dobu. Přestože tento způsob zdolání závodu neuznává, udělal tentokrát výjimku. „Kdybych absolvoval celých padesát kilometrů naplno, snížil bych tím své šance pro Lahti,“ vysvětluje. „Proto jsem zvolil takového kočkopsa a jel jsem ostře jen prvních jedenáct kilometrů.“
Svému vystoupení na světovém šampionátu zkrátka podřídil vše. Už cítí přicházet i jiskru, která mu prý na Jizerské padesátce chyběla. Před dnešním závodem ještě absolvoval úterní trénink. Regeneraci však vynechal. „Potřebuji být v bojovém módu,“ hlásí.
Na trati se hodlá rvát. Ať je jeho rozlučka opravdu stylová.
