Zaprvé: tenhle čtyřiadvacetiletý Francouz hraje životní turnaj, je v grandslamovém semifinále. A zadruhé: takhle daleko dokráčel pod vedením ženy-trenérky. Své slavné krajanky Amélie Mauresmové, velké šampionky minulosti.
A je to ještě lepší příběh, protože jejich spolupráce začala příšerně. Komplikovaně se už rodila. Mauresmová nejprve oznámila, že přebere národní výběr pro Davis Cup, ale v prosinci couvla: Sorry, dám přednost angažmá u Lucase.
Spolu dřeli, aby začali sezonu černočernou bilancí. Pouille prohrál všechny tři duely Hopman Cupu a pak v Sydney 1. kolo s Rublevem.
Nyní je téměř v tenisovém ráji.
„I po všech těch prohrách jsme pokračovali v tvrdé práci. Snažil jsem se zapomenout,“ líčil Pouille, který ve čtvrtfinále zdolal Milose Raonice a nyní jej čeká Novak Djokovič. Nebude bez šancí, neboť je osprchován živou vodou obsahující naději a radost.
Mauresmová mu dost možná zachránila kariéru. „Všechno přišlo tak rychle,“ vzpomíná, jak v roce 2016 poměrně senzačně prošel do čtvrtfinále Wimbledonu i US Open. Poté ale jako by kdosi zatáhl za ruční brzdu. Ano, Pouille se díky poctivému sbírání výher loni krátce dostal i do Top 10, ale na grandslamech chátral.
A nejen na nich.
„Najednou jsem ztratil radost ze hry,“ říká natvrdo. „Už se mi nechtělo žít jen na turnajích. Když jsem rok zakončil na finále Davis Cupu, cítil jsem se ztracený. Nevěděl jsem, co dělat. Jestli trénovat, nebo radši jet na dovolenou... Nechtělo se mi na kurt, nebyl jsem šťastný. Teď zase jsem.“
Rozhodující bylo dopřát si veličinu z nejdražších: čas na přemýšlení. „Říkal jsem sám sobě, že mě čeká třeba ještě takových deset let na okruhu,“ nechává Pouille nahlédnout do svého vnitřního monologu. „Tak jo - chceš ty roky strávit takhle, nebo tím, že se budeš radovat ze zápasů na nejkrásnějších stadionech světa? Že dosáhneš velkých výher a velkých titulů? Pokud to chceš, tak pohni zadkem a jdi si za tím.“
Australian Open 2019speciální příloha iDNES.cz |
Jeho slovy mu pod Mauresmovou odstartovalo „nové dobrodružství“. Vítězku Australian Open a Wimbledonu si už v roce 2014 najal Andy Murray, což byl pro tenis průlom podobný jako přistání na Měsíci. Murray později vzpomínal na kyselé zprávy od kolegů, ba dokonce na jedovaté poznámky, že ho příště může trénovat už i pes.
„Je to ostuda,“ říká teď Pouille. „Muži koučují ženy, tak proč by tomu nemělo být i naopak? Nechápu to. Opakuju se pořád dokola: Je přece fuk, jestli jste žena, nebo muž, klíčové jsou tenisové znalosti. Ona je šampionka. A skvělý kouč. Trenérky by si mohli brát i další.“
Takhle vypadá rovnoprávnost bez kudrlinek politické korektnosti. Pouille nechtěl jenom přitáhnout pozornost neobvyklou volbou, on ctil odbornost Mauresmové.
Amelie Mauresmová slaví po postupu Lucase Pouilleho do semifinále Australian Open.
Francouz novinářům popisoval, že společně makali prakticky na všem: na podání, na returnu, na lepší konzistenci úderů od základní čáry. Zároveň má Mauresmová pro svého svěřence auru superkouče.
„Přenáší na mě spoustu sebevědomí,“ oceňuje. „Nedali jsme si za cíl postoupit někde do semifinále a jinde do finále; hlavním úkolem bylo zlepšit můj tenis. Přenést to, na čem děláme v tréninku, i do zápasů. Připadám si tak uvolněnější. Nejpodstatnější je tahle práce, ne jenom výsledky. Amélie mě umí motivovat, ale zároveň je pohodářka. Žertuje, nasmějeme se.“
Zvlášť teď, australské léto je pro ně báječné. Vždyť ani v tenisu už neplatí: běda mužům, kterým žena vládne.
