„Dostal jsem možnost trénovat mládežnické celky, ale touto cestou jít nechci. Basketbal miluji, ovšem je čas se od této oblasti odstřihnout, protože potřebuji změnu. Možná se vrátím za dva tři roky, až si vyčistím hlavu,“ říká v rozhovoru pro děčínský klubový web bývalý křídelník, jenž naposledy nastupoval v NBL za Svitavy.
„Novou nabídku jsem nedostal, šel jsem výkonnostně dolů. Už to nebylo ono ani zdravotně a věděl jsem, že i kdyby nabídka přišla, stejně bych ji odmítl. Také vím, že svojí alternativní životní cestou vybočuji z basketbalových mantinelů. Potřebuji cítit větší svobodu a nezávislost,“ vysvětluje svůj konec 37letý Stria.
Rozhodnutí seknout s basketbalem prý těžké nebylo. „Vůbec ne. Mé tělo mi jasně dávalo najevo, že už trochu přesluhuji. Při náročných dvoufázových trénincích mě často bolela kolena, a to do někdy do takové míry, že jsem si basketbal přestal užívat. Poslední rok už byl hodně o přemáhání a ze svého výkonu jsem neměl radost, protože těch omezujících limitů bylo více.“
Největším úspěchem Strii jsou tři stříbrné medaile v dresu Děčína. „Ale pro mě moc neznamenají poháry ani medaile. Ostatně medaile mi leží někde ve skříni a ani nevím kde. Naopak mě vždy bavil celý proces postupného zlepšování se a posouvání sebe i týmu na vyšší úroveň. Basket jsem nikdy nevnímal jako práci, vždy to pro mě byla především zábava a vydělané peníze byly jen přidaná hodnota za odvedenou dřinu. Basketbalem jsem se opravdu bavil a splnil si tak dětský sen,“ vyznal se.
O své budoucnosti má Stria jasno. „Se dvěma kamarády jsme založili firmu a začínáme podnikat. I když jsme z basketbalového prostředí, jdeme do úplně jiného odvětví. Jsem plný energie a těším se z tvoření nových věcí. Je to náročné, protože po dvaceti letech musím používat hlavu na matematiku a ekonomiku. Učím se řadu nových věcí, ale baví mě to.“
