„Já měl s fyzičkou vždycky hrozný problém, ale musím říct, že letos je dobrá. Škoda že jsem dostal toho koňara, protože dneska jsem se cítil možná skoro nejlíp v životě!“ tvrdil Landa po duelu, v němž Lovci v koncovce uhájili vítězství 27:26.
Lovosice začaly spolupracovat s kondičním trenérem Davidem Cihlářem. Proto ta lepší fyzička?
Určitě ano. Zavedl do toho super prvky, je to takové modernější pojetí, větší zábava, ne jen prachsprosté běhání. A když vás to baví, tak trénujete úplně jinak. Musím říct díky bohu, už to tady mělo být dávno.
Co nového zavedl?
Třeba jedna zajímavá věc. Byli jsme ve dvojicích, jeden měl kolo, druhý běžel, takhle jsme se prostřídali a dohromady naběhali a ujeli 18 kiláků na jeden zátah. V životě bych nevěřil, že to zvládnu. A ještě mě to kupodivu i bavilo. A někdy, když jsem měl ve dvojici Berčuse (Milana Berku), tak jsem předběhl i kolo.
Do smíchu vám asi ale nebylo v závěru zápasu s Brnem.
Taková naše klasika, podle šablony z minulé sezony. S jediným rozdílem, že jsme zvládli koncovku. Ale je potřeba říct, že byla zvládnutá se štěstím, ne proto, že bychom to dobře uhráli. Je pravda, že Chroustovský měl v závěru vyloženou šanci, škoda že nedal. Ale se štěstím jsme to uhráli, to je důležité.
Jak vám bylo, když jste 12 vteřin před koncem ztratili míč a Brno ztrácelo už jen gól.
Já už na to jsem zvyklý z loňska. Když se házela ta poslední devítka, tak jsem i věřil, že nám dají gól, často míváme pech. Naštěstí se to zahrálo dobře, ale bál jsem se.
Co se stalo s Lovosicemi, že promarnily tak velký náskok?
Jako kdybychom si nevěřili, že můžeme vyhrát třeba i vyšším rozdílem. Přestaneme hrát v útoku a dostaneme hodně gólů z brejků. Tentokrát od Hantáka, to byl asi jejich jediný nebezpečný hráč, ale my ho nedokázali pokrýt.
Letos se bude hrát znovu play-off, těšíte se?
Já tento systém nemám rád. Liga pro nás začíná v podstatě až v březnu, teď je to jen o tom dostat se do osmičky, vybojovat si co nejlepší výchozí pozici. Ale stát se může všechno, já byl svědkem toho, že jsme skončili druzí po základní část a hned jsme vypadli. Nemám to rád, není to spravedlivé. Ale jsou rovné podmínky pro všechny, musíme bojovat. A snad v play-off budeme mít výhodu domácího prostředí a dostaneme se aspoň do semifinále, kde už to je vabank.
Jak se vám zamlouvá letošní lovosický tým?
Zase super, kabina šlape. Trochu jsem se toho bál, když odešel Míra Krahulík, což byl v kabině takový držák. Ale pořád to funguje. Mladí pracují, nikdo se tady nevzteká, nemáme tady žádného šmejda. Tohle Lovosice měly vždy dobré a snad to ukážeme i na hřišti, že jsme jedna parta.
A jaké budou vaše ambice?
Náš kouč Vláďa Šuma to řekl skvěle: zůstat naživu co nejdéle. Já s tím souhlasím. Play-off je takové, že teď můžete hrát super, pak se zraní klíčový hráč, například Jirka Motl, a je to celé v háji. V tom je play-off hrozně kruté. Snad budeme zdraví a dotáhneme to co nejdál. Nebudeme skrývat, že vždy chceme nějakou tu medaili uhrát.
