Ruský biatlonista minulý pátek ovládl sprint v Oberhofu právě před Norem.
„Alexandr Loginov je náš car biatlonu. První vítězství v kariéře a naše první vítězství v sezoně. Loginov je šampion!“ slavil Gubernijev, kamarád Vladimira Putina.
A spolu s ním i celá vlast.
Loginov o dva dny později dotáhl štafetu sborné k dalšímu triumfu s ruskou vlajkou nad hlavou.
„Naši chlapci, Rusové, mocní válečníci! Nevěnujte pozornost špíně, která se na vás valí. Zaměřte se na vítězství, Bůh je s námi,“ napsal jeden z fanoušků.
Zatímco Rusko oslavovalo, v biatlonovém světě slavil málokdo.
Oprávněná zloba
Alexandr Viktorovič Loginov je muž s notně pošramocenou pověstí. Muž, kterého řada biatlonistů ani nezdraví. Muž, který v minulosti udělal chyby, které se s ním ponesou už navždy.
Hlavně proto si s ním nikdo vyjma Rusů v cíli závodů nepodává ruku. Proto se na něj na tiskové konferenci král této sezony Johannes Bö ani nepodíval. Prošel kolem něj a po celou dobu dělal, jako že tam není.
Johannesi, v posledním kole jste na Loginova ztratil. Šetřil jste se a byl spokojený s druhým místem?
„Ne, jel jsem, co nejrychleji to v posledním kole šlo,“ odpověděl suše. Jako kdyby tím naznačoval - jel jsem, co to šlo a stejně ho nedohnal. Zvláštní.
Vítězná ruská štafeta ve složení (zleva) Maxim Cvetkov, Jevgenij Garaničev, Dmtrij Mališko a Alexander Loginov.
Rus vypadal nad věcí, tradičně na všechny otázky odpovídal rusky. Stejně jako jiní chlapíci z východu, jako jedni z mála na tiskových konferencích nemluví anglicky. A to přesto, že jazyk třeba i ovládají.
„Jsem spokojený. Držím emoce uvnitř, ale jsem opravdu šťastný,“ přesvědčoval Loginov.
Šťastný, ale zároveň smutný musí být. Mezi biatlonisty je vskutku neoblíbený. Veřejný nepřítel, hodí se k němu.
Jako kdyby se nic nestalo
„Já ho ani nezdravím,“ říká Ondřej Moravec.
„Mám stejný názor jako Johannes. Takový člověk u mě bude těžce získávat respekt. Není to nic proti Rusku, mám problém s ním,“ přidává se Michal Krčmář.
„Ani mi nejde o to, že je to Rus. Problém je, že dopoval a teď se o tom mlčí. Neomluvil se, nic nevysvětlil. Chová se, jako by se nic nestalo,“ rozčiloval se Martin Fourcade pro norskou televizi TV 2 Sport.
Co se tehdy před pěti lety přesně stalo?
Na konci sezony v březnu 2013 se poprvé jako junior objevil ve Světovém poháru. A hned dojel v Oslu na stupních vítězů.
PŘED PĚTI LETY. Tři nejlepší biatlonisté ze závodu Světového poháru v Oslu. Zleva druhý Tarjei Boe, vítěz Martin Fourcade a třetí Alexandr Loginov.
„Přišel jsem k němu, byl jsem za něj šťastný, protože stejně jako Johannes byl junior a podařilo se mu dostat na stupně vítězů mezi dospělými. Velmi jsem si ho vážil. Ale respekt a důvěra v něj zmizely, když mu byl později prokázán doping,“ vzpomínal Fourcade.
Loginov byl totiž s ročním odstupem usvědčen z užití krevního dopingu EPO. Kontrolou neprošel v listopadu 2013 v Östersundu.
Na dva roky z biatlonového světa zmizel, aby se neslavně vrátil zpět.
Nezapomínejme na další trofej
Na evropském šampionátu na začátku sezony sebral tři zlata, a když slavil 25. narozeniny, ruský tým mu na Instagramu vypočetl všechny minulé úspěchy.
Martin Fourcade tehdy do komentářů připsal vzkaz: „Také bychom neměli zapomínat, že stál dva roky za EPO. To byla jeho další trofej.“
Francouz návrat Loginova nenesl dobře. O to víc, když ho poté Rusové nominovali na mistrovství světa do Hochfilzenu.
Pokud vycházíme čistě z litery zákona (a pravidel), nebyl Loginovův start po odpykání trestu žádný problém. V časech mnoha ruských dopingových kauz a následných výmluv, přesto jeho nominace tehdy působila na řadu biatlonistů jako červený hadr na býka.
Proto v Hochfilzenu přišel nejvyhrocenější moment.
„Studená válka biatlonová“ se tomu říkalo.
Ruští trenéři ho totiž postavili hned do úvodní smíšené štafety.
Když to Fourcade zjistil, napsal Michalu Šlesingrovi: „Oni to udělali! Oni snad neznají slovo stud!“
„Byla to do nebe volající drzost,“ říkal Němec Erik Lesser.
„Je to ujeté,“ přitakával i Michal Šlesingr. „V době, kdy se tolik řeší jejich doping, Rusové nasadí člověka, který bral EPO, nejhorší možný doping v našem sportu. Názorná ukázka, co si o dopingu myslí.“
V závodě pak francouzský suverén přešel od slov k činům.
Loginov právě dokončil třetí úsek, když Fourcade vyrážel do čtvrtého. Najel k Rusovi a odrazil se holí od vnitřku jeho lyže. „Bylo to od něj vůči mně tvrdé,“ stěžoval si Loginov. „Martine, ty jsi svině,“ vykřikl v přímém přenosu Gubernijev.
V cílové rovince pak Fourcade přesprintoval ruského finišmana Antona Šipulina, otočil se k němu a ukázal zaťatou pěst. Následoval vypjatý medailový ceremoniál, kde oba bronzoví Rusové odmítli druhému Fourcadovi podat ruku. Ten seskočil ze stupňů vítězů a demonstrativně odešel.
„Nezasloužím si větší respekt než kdokoliv jiný, ale aspoň takový, jako všichni,“ řekl pak k incidentu Fourcade.
Následovaly slovní přestřelky na tiskové konferenci, kam ruský tým Loginova raději ani neposlal. Zatímco se Šipulinem si ještě na mistrovství dokázal Fourcade podat ruku, k Loginovi jeho chladný vztah trval i nadále.
Krevní transfuze? Neomluvitelné
Hlavně proto, že byl Loginov v prosinci minulého roku znovu obviněn. Na zmíněném šampionátu údajně on a další čtyři kolegové manipulovali se svou krví.
Proto Fourcade už na začátku sezony říkal: „On ví, co si o něm myslím. Na jeho místě bych se styděl. Ale nejsem na jeho místě. Vypadá to, že se baví, tak ho nechme, ať se baví po svém.“
A Loginov se bavil. Každým závodem byl lepší a lepší, už v Novém Městě byl blízko triumfu, dočkal se v Oberhofu.
„Manipuloval se svou krví, s EPO. Když dělá tohle, dělá to úmyslně,“ má jasno Krčmář. „Kdyby snědl nějakou sušenku nebo si vzal lék, kde byla zakázaná látka, tak můžu mít pochopení, že sáhl vedle, udělal chybu. Ale krevní transfuze? EPO? To je neomluvitelné.“
Neomluvitelné to připadá celému biatlonovému světu. Jen Rusku ne.
