Zídek v roce 1999 vyhrál se slavným klubem Žalgiris Kaunas nejlepší soutěž kontinentu a pro zemi, kde je basketbal národní modlou, ani nezbývalo nic jiného. Za triumf v Eurolize dostal Zídek Řád knížete Gediminase.
Třímilionová země teď opět ukázala, jaký fenomén dokázala stvořit. Litevci jsou po výhře nad Tureckem v semifinále mistrovství světa a vyhlížejí duel s USA. „Jen se podívejte, jak stříleli trojky. To byl klíč k výhře,“ tvrdil za poražené Sinan Güler. A litevský kouč Jonas Kazlauskas opáčil: „U nás umí střílet každý. I já.“
Vlastně ani nepřeháněl. V pobaltském státě se z basketbalu vyvinulo cosi výjimečného. Ilustrativní je vzpomínka Anety Půlpánové, bývalé juniorské reprezentantky, jež nyní hraje za prvoligový tým Noem Arch Brno a při studiích práv se dostala do Kaunasu.
Litevský basketbalista Martynas Pocius slaví postup do semifinále MS.
„Když jsem někam přišla a řekla, že hraju basket, nejdřív mi odpovídali: Dobrý, ale to u nás hraje každý,“ popisuje Půlpánová. „Ale když se dozvěděli, že hraju nejvyšší soutěž, skoro mě až uctívali. Jen zírali: Vážně? No to je skvělé!“
Nedivte se však jejím litevským známým. „Basketbal je tam něco hodně velkého, náboženství. Každé malé dítě má míč, kluci jsou neustále na hřišti,“ dodává Půlpánová. „V Kaunasu jsem byla v době, kdy země hostila mistrovství Evropy a hrála finále. Dostat se na zápas do hospody bylo složité. Oni jsou docela nacionalisti - Litva je pro ně všechno a basket je hned za tím.“
Litevci získali dva tituly mistrů Evropy ještě před druhou světovou válkou (1937 a 1939) a předtím, než zemi spolklo sovětské impérium. Tehdy jim pomáhal i americký olympijský vítěz z Berlína Frank John Lubin, dodnes nazývaný „otec litevského basketbalu“.
I za temných sovětských časů Litevci měli hvězdy a významný klub Žalgiris Kaunas. Ten byl a je gigantem, Euroligu často hraje i Vilnius. Za konstantní úrovní litevského týmu stojí dvě nejslavnější jména - Arvydas Sabonis a Šarunas Marčiulionis. Oba mají své basketbalové akademie, zásobárny na nové talenty.
Turek Kerem Gönlüm (dole) a Darjus Lavrinovič z Litvy bojují o míč ve čtvrtfinále mistrovství světa ve Španělsku. .
Souboj o míč v podání litevského Jonase Valanciunase (vpředu) a Caseyho Franka z Nového Zélandu.
A oba si vychutnali historickou chvíli, když už svobodná Litva nastoupila na olympiádě v Barceloně 1992 a v boji o bronz udolala tým Společenství nezávislých států, tedy sovětské pohrobky!
„Tím se změnilo úplně všechno,“ vzpomínal bývalý reprezentant Saulius Štombergas. A upřesnil unikátnost litevského basketbalu: „Když jsem hrál v Itálii za Boloňu, lidé tam basket milují, ale stejně vidíte, že převažují jiné sporty a v novinách je skoro všechno o fotbalu... To v Litvě zná doslova každý všechny reprezentanty. Kdokoli může přijít a říci vám, co jste udělal dobře a co už příště na hřišti raději nemáte zkoušet.“
Semknutost země, jež má obzvláště v těchto dnech basketbalové hřiště na nejdůležitějším místě, se ještě zvýší, až dojde na semifinále s Američany. „V téhle fázi turnaje bude každý soupeř těžký,“ říká lakonicky trenér Kazlauskas. USA je rovnou tím nejtěžším. Ale na druhé straně zase bude stát ten nejbasketbalovější z národů.
