„Noha ještě bolí, nosím ortézu, ale když to takhle bude pokračovat, měl bych Berlín stihnout,“ naplánoval si třicetiletý mistr světa z roku 2010, kterého poslední zranění odsoudilo k bronzové příčce v loňském seriálu. A hovoří i o finančních odměnách, jaké freestyloví jezdci za své umění inkasují.
Těsně před Vánocemi vám váš dvorní lékař Milan Kutáček vytáhl z poraněného kotníku čtyři šrouby. Co v současné době děláte?
Snažím se, abych se co nejdříve uzdravil. Ať už alternativní medicínou, anebo klasickou rehabilitací. A abych to upřesnil, nejde o kotník, ale o hlezenní kost, která je těsně pod kotníkem. Podle lékařů se špatně hojí a ti ve Frankfurtu nad Mohanem, kteří mě viděli hned po zranění, tvrdili, že se na motorku dostanu za pět měsíců. Já ale věřím, že to zkrátím na polovinu.
Co obnáší léčení alternativní medicínou?
Chodím na speciální počítač, který nastavuje moje tělo a mozek k tomu, aby se noha dobře léčila, chodím na akupunkturu. Ale hlavně se se snažím myslet pozitivně, což pomáhá. K tomu přistupují návštěvy fyzioterapeuta, denní cvičení, sauna, vířivka a zdravá strava.
Zranění však pro vás nejsou žádnou novinkou, je to tak?
Ano, loni jsem si hned při prvním závodě mistrovství světa v Berlíně zlomil zápěstí, po vyléčení jsem ale vyhrál čtyři další závody z celkového počtu deseti a dostal se na druhé místo v celkovém pořadí. Na vedoucího závodníka mi chyběly jen čtyři body. Jenže ve Frankfurtu, když jsem chtěl při tréninku před posledním závodem vyhecovat soupeře novým trikem „Flair“, otočkou o 540 stupňů, jsem si zlomil tu kost. To zamrzí, věřil jsem, že vyhraju mistrovství světa podruhé, ale co nadělám.
Často absolvujete i exhibice - bez nich byste se neuživil?
Exhibice jezdím, ale rodinu bych uživil i bez nich. V jednom závodě mistrovství světa se za vítězství vyplácí kolem sedmi tisíc eur. Za konečné umístění odměny nejsou, ale mohou být bonusy od sponzorů. Tenhle seriál jezdím asi deset let a za tu dobu mám sedm medailí, nejvíc ze všech. Druhý v pořadí má čtyři medaile.
Je startovné při exhibicích srovnatelné se závody mistrovství světa?
Dá se to tak říci, je to podobné. Ale jde o to, že při exhibicích nemusíte jezdit naplno, můžete jet třeba na padesát procent a navíc bez stresu. V závodech mistrovství světa, abyste získal dobré peníze, potřebujete přední umístění - když dojedete poslední, dvanáctý, dostanete třeba tisíc eur a to vám někdy sotva stačí na cestu.
Jezdíte také X-Games, tak zvanou olympiádu extrémních sportů, kterou jste roce 2013 vyhrál v disciplíně Step Up čili ve skoku do výšky. Má to ve světě freestylového motokrosu velkou váhu?
Určitě, je to největší závod, jaký se jezdí, je jen jednou za rok. Každý, kdo dělá skateboarding, BMX nebo freestylový motokros, touží po pozvánce na tuhle akci. Pro mě to byl v roce 2013 sen, pozvánku jsem dostal poprvé a byl jsem první neamerický jezdec, který Step Up vyhrál. Loni jsem v texaském Austinu skončil třetí a bylo u toho 150 tisíc diváků. V Americe uznávají víceméně jen X-Games.
Jaké jsou na této akci prémíe za vítězství?
Ve skateboardingu bere vítěz až 100 000 dolarů, motorky jsou na tom jen o maličko hůř. Není to špatné.
Jezdíte i klasické motokrosy jako kdysi váš otec?
Jezdím, ale jen pro zábavu a v rámci přípravy.
Jaké jsou tedy vaše další plány?
Co nejdřív se musím uzdravit. Za dva týdny vezmu manželku, čtyřletého syna a roční dcerku a pojedeme za teplem do Španělska, kde zůstaneme do dubna nebo do května. Ze Španělska budu vyrážet na exhibice i na březnový první závod mistrovství světa v Berlíně.
Takže jste rozhodnutý dát lékařským prognózám za uši a co nejdříve říci - už jsem zase tady?
Jasně. Noha bude dobrá, chodím bez berlí a doufám, že za týden nebo dva už budu běhat. A když budu běhat, už to bude fajn i pro motorku. Není dobré po dvouměsíční pauze skočit na mašinu a jet závod mistrovství světa, potřebuju aspoň měsíc přípravy, abych se dostal do nějaké formy. A pak už to půjde rychle, v červnu jsou další X-Games. Takže žiju v tom, že v únoru už budu jezdit na motorce, dělám pro to všechno.
